“Ty jsi tak šíleně hubená…” “Jsi jak reklama na koncentrák…” “Vždyť ty jsi jen kost a kůže…” “Bože můj, skoro nejsi vidět…” Taky jsi jednou z těch, kdo takové řeči slýchávají? A taky ti to přijde tak strašně nefér? Nejsi v tom sama. Už nějakou dobu se zamýšlím nad tím, proč nadávat někomu, že je štíhlý, je společensky v pořádku, naopak říct tlustému, že je tlustý, je nemyslitelné.
Jde podle mě o zvrácenou logiku. Tlustým se pravda do očí říkat nesmí. Ba naopak se od nás čeká, že je budeme klamně utěšovat o jejich nadváze a tvrdit jim, že to tak hrozné zajisté není. Naopak nám hubeným nikdo neřekne, ale neboj, zase tak hubená nejsi. Ne, vysmívají se nám a bezostyšně komentují naše postavy tím nejhanlivějším způsobem. My se urazit samozřejmě nemůžeme. Nehledě na to, že my hubení si neříkáme o žádnou kritiku. Nepřijdeme za kamarádkou a neříkáme jí: Tak co, jsem moc hubená? Naproti tomu: Tak co, jsem moc tlustá? To slýcháme často.
Já že jsem kost a kůže? Ty jsi jako tuleň!
Zřejmě je jasné, že v mém případě se jedná právě o břeh hubeňourů. A proto mi tedy nezbylo, než doplavat na břeh druhý, k tlustým, a optat se jich, jak vnímají situaci oni. Ve většině případů se člověk dozví, že se jim lidi posmívají, že měli strašně frustrující dětství a že mají ze své váhy mindráky právě kvůli okolí.
To jsou ale pouze dvě výmluvy, kterými zastírají realitu. Dospělým se totiž nikdo neposmívá, protože jsou dospělí. A mindráky ze své váhy mají kvůli sobě samým. Ne kvůli okolí. Proč jim tedy nemůžeme říkat pravdu do očí i my? Protože by se rozplakali? Nebo by se vztekali? No tak ať. Můžou za svoji nadváhu stejným dílem, jakým si my můžeme za štíhlé tělo.
Revoluce
Dnes je tohle slovo opravdu oblíbené. Podle reklamních manažerů prožíváme dennodenně revoluci v telefonování, v pracích prostředcích, v kosmetice, spodním prádle a bůh ví čem ještě. Proč bychom tedy nemohli prožívat i revoluci v pravdomluvnosti a upřímnosti k tlustým? Až ti příště někdo řekne: Ty jo, jsem jako špekoun, to je děsný. Řekni, že má pravdu (pokud to pravda je) a nelži mu. Neutěšuj je, když si o to sami řekli. Nás hubených se taky nikdo nezastane.
Sebeklam vládne dobou
Protože falešné utěšování jen podporuje sebeklamy téhle doby. Snad nikdy předtím nebyli lidé na klamání tolik závislí. Nedávná studie dokonce prokázala, že lidé intuitivně daleko více věří klamným zprávám, než těm pravdivým. Každá reklama, kterou vidíme nebo slyšíme, nás nabádá, abychom si o sobě mysleli něco jiného, než jsme. A naše okolí nám moc nepomáhá. Tlustí nejsou tlustí, hubení jsou příliš hubení a bílá bude vždy bělejší.