Argumentovat se zkrátka musí umět

Nedávno jsem se zúčastnila zuřivé diskuze. To já ostatně dovedu znamenitě. A když jsem si pak zpětně četla všechny komentáře, musela jsem se zamyslet, co to ti lidi vůbec píší? Jak se prezentují, jak dávají své nápady najevo, jaké zbraně používají? Co jsem vypozorovala je to, že většina sporů udělá z velblouda komára a znešváří kupu lidí! Navíc se lidi, dle způsobu vyjadřování, dají rozdělit do několika skupin…

1. Neřešič
Tomuto typu je naprosto jedno, co se řeší, hlavně, aby už byl klídek, pohodička a mohl si jen tak nezávazně číst. Většinou neřekne nic jiného, než: “Proč to řešíte, však je to jedno.” Nebo: “Nechte už toho a pojďte se bavit o něčem jiném.”
2. Pipinka
Už z jejích vyjadřovacích schopností je jasné, že od ní se moc moudra nedozvíme, ale rozhodně ona sama sebe považuje za velmi inteligentní bytost. Buď píše naprosté nesmysly, nebo se snaží přebít vše růžovým písmem a zdrobnělinkami, díky čemuž všechny ujistí, že je lovinkuje
3. Chytrolín
V argumentech používá cizí slova, do komentářů háže strohá fakta a poukazuje na ostatní (dle vlastního mínění taktně, dle ostatních uboze) jako na naivní hlupáky, kteří nejsou otevřeni poznání.
4. Rozněcovač sporu
Většinou nadhodí téma, které smečuje na obě strany a čeká, kdo dříve ustoupí. Krom udání tématu, se však o ničem jiném nezmíní a vyčkává na vhodnou dobu pro svou další smeč.
5. Vtipálek
Tento člověk je naprostým spojencem rozněcovače sporu (i když možná neúmyslně), neb svým humorem, nadsázkou a ironií bouřlivou debatu chtě nechtě rozproudí a většina pak soustředí nesouhlas právě k této osobě!
6. Prudký intelektuál
“Vše vím, vše znám a odmítám žít tak hnusný život jako vy, já vyznávám něco mnohem „většího.“ A jedině moje pravda je ta pravá!”

Já si sama sobě často říkám, že bych vše neměla řešit s horkou hlavou. Počkat než vychladne. Někdy bych mohla ( a měla!) spolknout nějakou poznámku, nebo se do debaty vůbec nepouštět. Nebo se pouštět do citlivých debat jen s lidmi, které znám a kteří mně za můj názor, byť nebude stejný jako jejich, nesežerou zaživa, ale dokonce mne nechají něco říct.
Z gymnázia si pamatuju, že jsme nikdy nic neřešili. Až do 18 let, kdy jsme začali volit. To se z nás pak staly hyeny, které se rozdělily na tábory a pokřikovaly po sobě. Všichni byli děsně chytří a hlavně lepší, než ti druzí! Dneska už se tomu jen smějeme, protože kdybychom se o tom uměli tehdy normálně bavit, třeba bychom se dozvěděli mnoho zajímavých názorů argumentů a faktů.  Ale jak se říká, pozdě bycha honit.
To mě přivádí k poznání, že není třeba mlčet, ale umět svůj názor a postoj vyjádřit s jistou”elegancí”. Ne po sobě řvát jako na perském trhu, ne se přestat s někým bavit, jenom proto, že se mu nelíbí Stmívání, nebo že si myslí, že Britney Spears není vůbec dobrá zpěvačka. A umět komunikovat, debatovat a taky umět vyslechnout druhou stranu! Také se vám už stalo, že se vám kamarádka svěřovala půl dne a ani ji nenapadlo se zeptat, co na to vy? Nebo dokonce jak jsme se měli vy?

Dobré rady:
– Nikdy se nad nikoho nevyvyšuj a ani ze sebe nedělej strašně chytrou (většina lidí si totiž pomyslí, že nejsi úplně normální). Akceptuj také možné názory druhých.
– Pokud se budeš pouštět do nějaké debaty, měla bys o daném problému něco vědět. Když nakonec vyplyne, že o dané věci nemáš ani páru, budeš vypadat jako hlupák, který se za každou cenu musel připojit do hádky.
– Zkus poznat, jaký názor mají lidi, co s nimi debatuješ. Pokud jiný, rozmysli se, jestli jim vůbec svůj rozdílný názor řekneš, nebo raději pomlčíš. Pokud vyjdeš s pravdou ven, nepodávej své mínění tak, že to jejich je rozhodně špatné.
– Nekřič a nepoužívej “nedovolené” metody (např. fyzické násilí), abys prosadila svou.
– Pusť ke slovu i protivníka, a pokud možno, vyslechni i jeho názor!
– Nikdy neomílej vlastní názor moc dlouho dokola a dokola. Všechny jedině unudíš, nebo znechutíš.
– Pokud ostatní nebudou ctít pravidla debaty, vždy se jen usměj a taktně vycouvej! Nemá smysl se bavit s někým, kdo o to nestojí!

Text: Terezka