Máš už po krk filmů, ve kterých po prvních deseti minutách přesně tušíš, koho hlavní hrdina na závěr políbí? Následující snímek ti pořádně zamotá hlavu. Pokud jsi milovnicí černého humoru, konspiračních teorií a absurdních momentů ve filmu, jsi na správné stopě. Nejsi si jistá, zda investovat peníze do lístku? Navštívila jsem kino jako první, abych se s tebou podělila o své dojmy. Následující text rozhodně neobsahuje spoilery!
Když jsem měla možnost navštívit premiéru filmu „Borgman“ v ČR, natočeného nizozemským režisérem Alexem van Warmerdamem, spojenou se setkáním se samotným producentem, zvědavost mi nedovolila odmítnout. 
Do promítacího sálu jsem vcházela jen s mlhavými očekáváními, což se ukázalo jako více než výhodné. To, co jsem v následujících dvou hodinách viděla, bych ani v nejmenším nepředpokládala. Pojďme si to ale projít pěkně od začátku.
Instantní příběh
Autoři snímku nám na úvod sdělují toto: „Co byste udělali, kdyby jednoho rána u vaší luxusní vily zazvonil bezdomovec, tvrdil, že dobře zná vaší ženu a chtěl se vykoupat?” Richard mu pořádně nandá. Jeho ženě Marině je to ale trapné, a bezdomovce, který se představuje jako Borgman, pustí dovnitř. A tak to celé začne. Příběh filmu „Borgman“ je krutý, přímočarý a optimální pro milovníky černého humoru. Jenže kromě toho pokládá i řadu otázek a nechává divákům prostor, aby si ho přebrali po svém. V mnohém připomíná postupy české nové vlny, v mnohém zas ironická a přesná severská dramata (Artcam). Musím podotknout, že zmiňovaný prostor, ponechaný divákům, je velmi eufemistické vyjádření. Příběh neposkytuje prakticky žádné vysvětlení, ačkoli šílené události přímo křičí po nějakém opodstatnění, které tu však není. Je možné spekulovat, co se vlastně děje, ale více, než hádky u piva se pravděpodobně dosáhnout nedá. Každý si může dosadit takovou teorii, která se mu nejvíce zamlouvá, příběh je zkrátka instantní – dostaneš spoustu kořenících prvků, konečné vyznění je jen a pouze na tobě.
Žánrové zařazení filmu je taktéž sporné. Producent, který je shodou okolností bratrem režiséra, označil snímek za komedii. Mě osobně se tento popis příliš nezamlouvá. Jsem ochotná připustit, že jsem se některým prvkům opravdu od srdce zasmála, ale za mě toto dílo odpovídá klasickému modelu „home-invasion“ filmů. Napětí ve filmu se stále stupňuje až k překvapivému vyvrcholení, tudíž jsou zde patrné také prvky thrilleru. A nesmíme zapomenout na souhru prapodivných událostí, nenápadně našeptávajících, že se zde koná něco paranormálního. Takže ano, výsledkem je nezařaditelný mix žánrů, který jen koresponduje s celkovou zmatečností. Nutno ovšem dodat, že to má určité kouzlo.
Hrdina bez bázně a identity
Za pozornost stojí i hlavní hrdina, podivín Borgman. O jeho životě se nedozvíme prakticky nic, nevíme, kolik je mu let, odkud pochází ani čím se živí. Jisté je však to, že on i partička jeho podivných přátel jsou namočení do něčeho ne tak docela normálního. Jeho motivace pro vniknutí do náhodné rodiny jsou taktéž ztěží dohledatelné. Přestože vůbec nevíme, co je jeho cílem, dopouští se Borgman řady šílených činů, kterým se budeš smát a děsit se jich zároveň. Dochází kolem něj k řadě násilností a bizarních okamžiků, ostatní hrdinové se postupně propadají do hlubin šílenství, zatímco on zůstává stoicky klidný a drží se svého prapodivného plánu.
Pastva pro oči
Co je však potřeba pochválit, je vizuální stránka filmu. Děsivé scény jsou totiž na pohled velmi působivé, hemží se originálními řešeními a přestože jsou mnohdy kontroverzní, z estetického hlediska často působí neotřele a vtipně (aneb vše, co jsi nevěděla o odklízení mrtvých těl se dovíš, pokud zavítáš do kina). Za pozornost určitě stojí samotná vila, která je hlavním dějištěm celého příběhu. Byla totiž postavena výhradně pro účely natáčení. To však nic nemění na tom, že je to unikátní budova, která jako by vypadla ze severské detektivky. Jiné lokace působí v porovnání s ní minimalisticky, takže její půvab o to více vynikne.
Zda sebereš odvahu a na film do kina zajdeš, nechám na tobě. Osobně bych se přikláněla k tomu, abys zvážila, zda zrovna nemáš příliš depresivní období. Pak by tě snadno mohl potkat stejný šok, který jsem zažila i já. Ale nezoufej, pokud máš alespoň nepatrné množství zvráceného smyslu pro humor, budeš se bavit. Lépe však bude, nemít přehnaná očekávání. Není třeba se obávat, že nepochopíš, co tímto počinem chtěl autor říci – když byl na to producent dotázán, lakonicky odpověděl, že žádný záměr není. Vystihl to skvěle.