Chybí ti léto? Máš nostalgickou náladu? Možná tě zláká film Radima Špačka „Místa“. Podle slov autorů vypráví o lásce, mládí, bezcílném letním bloumání i těžkých okamžicích. A nebo je to jinak? Slečna to zjistila za tebe!
Filmové promítání se konalo v Městské knihovně v Praze v rámci projektu „Projekce a dialogy“, který pořádá FAMU. Zajímavým bodem tohoto programu je fakt, že je na každou projekci
pozván buď autor filmu, nebo alespoň někdo, kdo se na jeho tvorbě podílel, je možné pokládat záludné otázky a dovědět se něco ze zákulisí. U „Míst“ tomu nebylo jinak a proto sám autor své dílo okomentoval. Nakolik s ním ale divák souhlasí, to už je ke zvážení…
Takový normální příběh
Film vypráví o trojici mladých lidí, kteří jsou jako každý jiní. Chodí na koncerty a večírky, baví se bezcílným bloumáním po fiktivním městečku s poetickým jménem Vejprachtice a řeší své vztahy. Mladíci Marek a Adam se spřátelí s dcerou místního prominenta Annou a milostný trojúhelník je na světě. Poetické rozjímání o mládí však poněkud naruší kriminální zápletka, která má poměrně překvapivé vyústění. Na první pohled to zní zajímavě, ovšem příběh obsahuje mnoho nelogických pasáží, které na sebe nenavazují tak plynule, jak by měly. Kromě toho postavy často jednají jakoby strojeně, mluví jinak, než by se od mládeže dalo čekat a jejich pohnutky jsou dost často nepochopitelné. Marek pořád přemýšlí, Anna působí trochu otráveně a Adam je potížista, ovšem není zde příliš přesvědčivé vysvětlení pro velkou část jejich skutků.
Pastva nejen pro oči
Filmu se nedá upřít jedna věc, a tou je velmi zdařilá vizuální stránka, zkrátka se na něj dobře dívá. Obzvlášť povedené jsou různé městské lokace, které vytváří dojem odlehlých a zapomenutých míst, která mají zvláštní kouzlo a připomínají oblíbené lokality urbexerů. Kontrastem k nim je pak obludná vila Annina otce s velmi okázale nevkusným interiérem. Zajímavostí je, že tato vila skutečně stojí v Praze zařízená navlas stejně jako ve filmu, patří jistému podnikateli z Blízkého Východu a v současné době není obydlená. Kromě toho je nutné ocenit i milý soundtrack, který je plný mírně melancholické hudby, která skvěle dokresluje nostalgickou atmosféru filmu.
(Hluchá) Místa
Bohužel i přes poeticky působící provedení není úplně jasné, co se autor vlastně snažil říci. Celý příběh působí neuceleně a některé příliš dramatické momenty mu spíše škodí, hlavně co se uvěřitelnosti týče. Také není zcela zřejmé, kdy se příběh odehrává. Působí sice jako devadesátá léta, ale možná jimi vlastně nejsou. Je to zkrátka tak trochu bezčasí. Žádná postav není natolik výrazná a osobitá, aby s ní člověk mohl nějak více sympatizovat. Jako by nebyly skutečnými lidmi, ale spíše figurkami, které slouží k vyobrazení některých pocitů. Kromě pocitu absolutního zmaru a prázdnoty však žádnou empatii nevzbuzují.
Co dodat závěrem? Odpovědět na otázku, zda film stojí za to vidět, je těžká. Ano, pokud chceš strávit večer s uměleckým dílem a počítáš s tím, že mu nebudeš moc rozumět. Ne, pokud se chceš bavit nebo dokonce zasmát. Ano, pokud ti nevadí upadnout do lehké poetické deprese. Ne, pokud nemáš ráda sladkobolné mladické rozjímání. Takže je to vlastně na tobě. Zkrátka, „Místa“ nejsou špatný film, jen prostě nejsou film pro každého.