DZP: Hlavně přežít!

Určitě máte se školou před sebou nějakou akcičku – jako je třeba škola v přírodě, adaptační kurzy a podobné „školou naplánované, žáky oživené“ pobyty. V září jsem se něčeho podobného také osobně zúčastnila a protože by bylo škoda, abych si těch pár tipů nechala pro sebe, sepsala jsem pro vás pár bodíků, která vám pomůžou přežít! :-)

1. TÚRA

Tak to je klasika. Vyšli jsme někdy po obědě (samozřejmě nám dali svačinku – pudink se lžičkou. A do přírody… To nám sakra nemohli dát chleba? :-D). Vlastně nikdo pořádně nevěděl, kam půjdeme, i když nám profesor říkal nějaké ty názvy odpočívadel, kopců a kdoví čeho ještě. Před tím, než jsme vyrazili, však vymyslel „hru“. Jestli ji ještě neznáš, určitě se při „prvních deseti kilometrech“ odreaguješ a cestu nebudeš tolik prožívat. Jde o to, že jsme si museli za dolní lem na boku mikiny připnout 3 podepsané kolíčky. A cestou jsme si je měli nepozorovaně ukrást. No, nepozorovaně, to se lehce řekne, že jo!
Nejdříve jsem to zkoušela na profesora, že si spolu musíme vážně promluvit o mém prospěchu v matematice. Přitom jsem mu chtěla kolíčky ukrást – jenže on na to přišel. Pak jsem ukradla kolíček mojí kámošce, jenže ona si toho všimla, tak jsem jí ho zase musela vrátit. Sice jsem se snažila (vždyť nás vlastně učili „krást“ :-D) ale moc jsem jich nepochytala. Vzdala jsem to až na jednom hřebenu, protože se člověk musel pořád soustředit třeba na to, jestli vám někdo nebere kolíček, nebo jestli se oběť dívá jinam a je dobrá šance nepozorovaně ukrást kolíček. Tak či onak – deset kilometrů uteklo „jako nic“ (sice s propocenou mikinou, ale s dobrou náladou :-D).

– Jestli vám čirou náhodou dají na túru taky pudink, radím vám, abyste si ho dali do sáčku. Moje kamarádka Verča na to totiž doplatila a v půlce túry zjistila, že má pudink po celém batohu :-D
– Samozřejmě nezapomeň na podepsané kolíčky :-D (Poznámka: Jestliže vaše oběť přijde na to, kdo mu kolíček sebral, musíte ho vrátit).
– Nějaký inteligent by měl vzít určitě turistickou mapu, my jsme občas nevěděli, kde jsme :-)

2. VEČERKA – DĚS!

Jak už to bývá, profesoři nám „chtěli udělat radost“ a dali nám večerku už v jedenáct večer! A navíc jsme měli přísný zákaz kluků na pokoji! Ale to bychom ani nebyly my, abychom se nevzmohly na protesty. Kluky jsme schovávaly pod postele a do skříně, večerku si někteří o dvě hoďky protáhli a hádám, že ani profesoři toho moc nenaspali, když museli v jednom kuse někoho napomínat. Ale náš pokoj celkem obstál – napomenuli nás jen dvakrát :-D

– Když už jednou na nějaké takové akcičce budeš, určitě si to co nejlíp užij – a to i přes všechny zákazy. Máte-li večerku brzy, nemusíte hned poslechnout a jít spát, ale stačí, když budete potichu a šeptem si povídat, a podobně. Učitelé to jistě ocení víc než nějaké napomínání zlobivých dětiček.
– Nezapomeň si vzít foťák, nebo aspoň foťák v mobilu a nejvtipnější a nejzajímavější okamžiky navždy zvěčnit :-D

Text: Míša K.