Jejich historie je plná tajemství, jejich oči jsou hluboké a krásné. Jsou to dokonalé dívky bez jediné chybičky. Jak to dělají, odkud se vzaly a co přesně dělaly? Pojďme se na gejši podívat zblízka.
Původ gejš
Samotné slovo gejša pochází z japonštiny. Skládá se ze dvou slov, a to: „gej“ – což znamená umění a „sha“ – to znamená přítomnost či společnost. Tedy gejša je v překladu profesionální společnice.
Kult gejš se objevuje již v 9. století ve městě Kjóto. Tehdejší saburuko, předchůdkyně gejš, pocházely z kočovných rodin a často pro obživu prodávaly své tělo. To se ale změnilo, jelikož o gejši byl zájem především v aristokratických kruzích, a tam byly ceněny jiné hodnoty. Zajímavostí je, že gejši ženy se plně dostaly do společnosti až začátkem 18. století, do té doby v aristokratických kruzích tuto funkci zastávali převážně muži.
Jak se stát gejšou
Aby gejša jednou uspěla a stala se uznávánou a žádanou společnicí, musela se tvrdě učit už od dětství. Pro spánek, jídlo, chůzi, oblečení, líčení, účes a mnoho dalších věcí existují přísná pravidla, která se musí vštípit do paměti. Ale nejen vzhled dělal gejši úspěšnými. Musely se velmi dlouho učit například tanci, hře na hudební nástroje, přednášení básní, stejně tak skvělý přehled měly o aktuálním dění a politické situaci, aby mohly vést s mužem rozhovor na úrovni. Stejně brilantně musely umět obřad čaje, aby neudělaly ve společnosti muži ostudu.
Gejši, které se teprve tomuto umění společnice učily, nosily drdol nazývaný „momoware“ a uprostřed něj rudou stuhu, tak byly na ulici k rozeznání od již vyučených gejš.
Oblečení a líčení
Správná gejša působí na muže jako naprosto dokonalá žena nadlidské krásy a elegance. Jak toho gejši docílily? Základem je sněhobílý make-up v kontrastu s uhlově černými vlasy, smotanými do složitého a zdobeného drdolu. Takový účes jim vytvářel každý týden kadeřník, do drdolu vtíral horký vosk, což zaručovalo výdrž účesu. Pak ale musely gejši spát na speciálních podhlavnících, aby si účes nezničily. Make-up před mužem zahalil dívčinu kůži, a tak v muži vzbudil ještě větší zájem a touhu. Jediné místo, kde gejši ukázaly svou přirozenou barvu kůže, bylo na krku pod vlasy. Tak dokazují, že jsou také částí jen lidé a že celé líčení je jen maska. Muž pak mohl snít a fantazírovat o skutečném vzhledu dívky. Líčení gejš je velmi typické, černě orámované uhrančivé oči a rudě namalované rty, které se tvarovaly na kratší a kulatější, aby podtrhly nevinnost. Gejši nosily takzvané kimono, které sestávalo z mnoha vrstev látky a bylo hodně složité se do něj obléci. V dnešní době ručně vyšívané kimono stojí až několik set tisíc korun. Boty, které u nás známe jako žabky, nosily i gejši, ale na platformě vysoké až dvanáct centimetrů.
Zajímá tě Japonsko? Čti také: Japonci jsou do studia zapálenější, ale na přednáškách spí.
Mýtus prostitutek
Gejši rozhodně nebyly prostitutky, byly to uznávané a žádané společnice. Neprodávaly své tělo, jen svou přítomnost. To ale neznamená, že se svými klienty nemohly mít sex. Dělaly to ovšem jen velmi zřídka a jen pokud si to ony samy přály. Jediné, co neovlivnitelně souviselo se sexem, bylo misuage – panenství, které bylo vydraženo. Ten, kdo dal nejvíc, získal právo první noci. I to se ale odehrávalo velice na úrovni a diskrétně. Tak gejša získala svého prvního ochránce a sponzora, jelikož výdaje na život byly velmi vysoké. Většinou byl jeden muž sponzorem gejši několik měsíců, někdy i let, podle toho, jak bohatý byl a tedy jak dlouho si mohl gejšu vydržovat. Přestože byl jejím sponzorem, sex s ní měl jen minimálně. Gejši prostitutky se v podstatě začaly vyskytovat na ulicích až v dnešní době, kdy si tak chudší dívky vydělávají, jelikož pro cizince je gejša velmi lákavá a atraktivní. Posledním argumentem, proč pravé gejši rozhodně nebyly a nejsou prostitutky je, že když byl v Japonsku zakázaný sex za peníze a důsledně vymítán, práce gejš ze zákona zakázána nikdy nebyla. Naopak Japonci jsou na své pravé gejši velmi hrdí. Když se natáčel film Gejša, byli pobouřeni, že jako hlavní představitelka byla na místo Japonky vybrána Číňanka.
Gejši byly, jsou a budou vždy pro svět nositelkami neuchopitelné krásy, elegance, stylu a nevinnosti. Jsou kultem dokonalosti ve vzhledu i v chování. Leckterá žena u nás by se od nich mohla učit.