Máme rády zvířata. Jak slizká, tak chlupatá

Zvířecí červen: Chovat jen psy, kočky a rybičky je už prý nuda. Majitelky netradičních mazlíčků tě seznámí se zvířátky, která v obyčejném zverimexu nekoupíš. Ivča, Evča a Lucka v rozhovoru prozradily, že mít doma exotické zvířátko je nejen radost, ale také velká starost.

Ivča a její exotičtí šneci

Kdy sis pořídila své první exotické šneky?
Šnečky jsem dostala asi před čtyřmi měsíci k narozeninám od jedné kamarádky, které se přemnožili a měla jich už kolem tří stovek. Tak mi jich dala rovnou pět.

Může být i se šneky zábava?
Já mám ke šnekům tak nějak blízko už odmala. Vždycky v létě jsem si nasbírala zahradní hlemýždě, měla venku šnečí farmu a pak je zas pustila na svobodu. To mě ale nikdy nenapadlo, že budu jednou chovat jejich exotické příbuzné. Nejvíc mě na nich baví, že je můžu pozorovat a poznávat na nich stále něco nového. Koukat na šneky je krásně uklidňující. Můžu si s nimi i povídat.  Jsou strašně roztomilí, ale nejkrásnější je, že vás vždycky přivítají se vztyčenými „tykadly“.

Co obnáší chov těchto zvířátek?
Achatiny se chovají v teráriích, nebo se taky doporučují plastové boxy. Jako podestýlka se používá většinou kokosová drť. V teráriu jim musí být bezpodmínečně k dispozici sépiová kost, která šnečkům dodává vápník, což je základní stavební složka ulity. Také se doporučuje přidávat do podestýlky dolomit na další příjem vápníku. Šneci se musí nejméně jednou za dva dny oplachovat vlažnou vodou, nebo alespoň rosit ulity a sněny terária. Substrát se musí aspoň jednou za měsíc vyměnit. V teráriu musí být vlhkost 70 až 95 procent, teplota v teráriu by měla být 24 až 30 °C, ale záleží hlavně na druhu achatiny.
O chovu šneků jsem se toho hodně dozvěděla na stránkách http://www.achatina.cz/

Mají tvoji šnečci jména?
Jasně že mají. Jmenují se Macík, Kometa, Krajka, Domino a Jůlinka. Jména jsem vymýšlela hlavně podle vzorů, co měli na ulitě. To jsem ale ještě netušila, že jim ta poznávací znamení můžou zarůst.  A tak s tím mám docela někdy problém je od sebe rozpoznat.

Eva a její pouštní ještěři

Proč ses rozhodla právě k chovu ještěrů trnorepů?
Různá zvířata jsme doma chovali už od doby, kdy jsem byla maličká. Měli jsme andulky a akvárium. Vždycky jsem ale chtěla zvířata „svá“. Začalo to samozřejmě u křečíků, morčat a rybiček. Dneska se věnuji hlavně terarijním zvířatům, kterým jsem propadla někdy v deseti letech, kdy jsem dostala prvního hada a první suchozemskou želvu. Trnorepy mám krátce, získala jsem je z pražské zoo, kde byli dočasně umístěni jako pašovaná zvířata.

Co tě baví na chovu ještěrů?
Zábavu hledám v chovu živočichů asi jinde, než byste možná čekaly. Baví mě poznávat tvory jako biolog. Osobnosti samozřejmě rozlišuji a neubránila jsem se pokušení je pojmenovat, což mi usnadňuje toto poznání prohlubovat díky osobnějšímu přístupu. Samec se jmenuje Uriáš. Odborný název rodu, do kterého jeho druh patří, je Uromastyx, takže se jedná o zkomoleninu. A holky se honosí jmény Brambora a paní Placka Trnorepová. Trnorep je zajímavé zvíře, a to po všech stránkách. Navíc je jeho chov poměrně náročný, takže je to pro mě tak trošku i výzva.

Jak moc náročný?
Trnorep vyžaduje každodenní péči a množství spotřebované elektrické energie. Jedná se o ještěra polopouštního až pouštního, tudíž vyžaduje velice kvalitní a intenzivní osvětlení a vysoké teploty. Zvířata je obecně vhodné držet odděleně. Já mám štěstí, že jsem získala trio poměrně snášenlivých zvířat, takže je chovám spolu. Trnotep je ještěr hrabavý, takže moji mají k dispozici několik úkrytů, které jsou zapuštěny ve vrstvě písku, do které se mohou dle libosti zavrtávat. Dolní vrstvu písku udržuji pravidelným zavlažováním vlhkou, aby se mohli snadno ochlazovat, a také tím zabraňuji dehydrataci.

Čím své „mazlíčky“ krmíš?
Jsou to zvířata býložravá, ale prý v mládí nepohrdnou živočišnou složkou v potravě. Musí mít každý den čerstvou a hodně bohatou potravu, ze které si mohou vybírat, co potřebují. Nutností je doplňovat minerály a vitaminy.

Lucy a její uličnické fretky

Jak ses dostala k chovu fretek?
Měla jsem za život jen pár zvířátek – křečky, psa a potkánky. Bohužel jsem ale časově tak vytížená, že pejska už bych mít znovu nemohla, křečci nejsou tak inteligentní jako potkánci a navíc žijí jen velice krátce. Chtěla jsem kočku, ale do bytu ve městě to osobně neschvaluji a tak jsme s přítelem dumali, jaké zvířátko si pořídit. Už delší dobu se nám líbily fretky, a když jsme si uvědomili, že mají od každého našeho oblíbeného zvířete kousek – dá se s nimi chodit ven na procházky, chodí na záchůdek, mají svou hlavu, v případě nouze mohou být v kleci a hlavně žijí celkem dlouho – bylo rozhodnuto.

Kolik fretek máš doma?
Nejdřív to měla být jedna fretka, ale s přítelem jsme se dohadovali o barvě a nemohli jsme se shodnout. Já chtěla klasickou tchořovitou, ale jemu se líbila šampaňská. Dopadlo to tak, že máme obě barevné varianty. Moje tchořovitá se jmenuje Itachi, což je z japonštiny skunk a přítelova šampaňská Kamiko – ani nevím, jak k tomu jménu přišel. Holkám už jsou dva roky.

Říkala jsi, že fretky mají svou hlavu. Jsou hodně divoké?
Když jsou dvě, tak si hrají, vyvádějí, předvádějí se a dokonale spolupracují. Lumpárny jsou prakticky na denním pořádku. Fretky jsou neuvěřitelní zlodějíčci – kdyby mohly, tak rozkradou i cihly ze zdí. Nejraději ale kradou z postele moje teplé ponožky na spaní. Jedna se začne někde předvádět, druhá se zatím vplíží do pokoje, skočí na postel a za chvíli jen vidíte světlé nebo tmavé tělíčko pelášící do úkrytu i s ponožkou. Když je přítel načapá, moje tmavá se ráda mstí, takže se hned rozběhne a zkouší přítele kousnout. Naše holky si totiž samy rozdělily, kdo je ten jejich páníček a podle toho s námi jednají. Itachi je pro mě andílek nejhodnější, ale přítel je pro ni jen něco co jí překáží v cestě a mění píseček v záchůdku. Přítelova fretka se ke mně sice takhle nechová, ale úplně milá na mě taky není. Nicméně každá fretka má jinou povahu, ale milujeme je obě stejně.

Jak se žije v domácnosti s fretkami?
Docela dobře, řekla bych. Člověk musí přizpůsobit byt jejich potřebám a lumpárnám a být ostražitější. Aby se na ně nešláplo, někam nezalezly a je dobré hlídat si nohy, protože kousnutí od fretky opravdu bolí. Co se smrádku týče – když se člověk o freťulky a jejich bydlení dobře stará, prakticky nejdou cítit. Fretky jsou starost i radost.

Máš doma také nějaké netradiční zvířátko? Poděl se s námi o své zkušenosti!