Kolik se toho píše, kolik existuje seminářů, odvykaček a napravených kuřáků, kteří nesou poselství dál a dál – ne že by se je snad někdo prosil. A přeci významné procento lidí kouří. A já se přiznávám, jsem jedna z nich. Kouřím. A to především nezdravě.
To mě ale přesto přimělo zamyslet se, proč vlastně kouříme. Proč? Protože nám to chutná? Protože se cítíme jako borci? Nebo protože nás to uklidňuje? Moji milí, není tomu tak. V osmdesáti případech ze sta kouříme z návyku. Můžeme tomu říkat i zlozvyk, každopádně si ho vytvoříme velmi rychle, uděláme si z cigarety svůj rituál a bez něj se pak neobejdeme.
Bez kafe a cigára ani ránu
Rituály s cigaretou si vždycky spojujeme s nějakou všední událostí. Čekáme na tramvaj – zapálíme si (jdeme na zastávku o něco dřív, abychom se uklidnili, že to přesně vyjde). Uvaříme si kafe a zapálíme si. Dáme si víno a opět. Nebo máme polední pauzu – a jak ji využít lépe než na kouřovou. Takhle si spojujeme tu malou bílou trubičku s naším životem, až nám přiroste k srdci. Co dál? Když jsme ve stresu, přesvědčíme se, že cigareta pomůže na uklidnění. Stejně tak podpoří dobrou náladu, a já například když píšu, musím vždycky kouřit. Přesvědčila jsem mozek, že bez cigarety nic kloudného nenapíšu. Přesto vím, a tobě to říkám také – je to blud, je to klam a je to lež.
Na cigaretách je většina lidí závislých psychicky. Nepotřebujeme onen nikotin, potřebujeme ji držet v ruce, cítit kouř, oheň a šlukovat. Napsali jsme si do mozku, že to k nám patří. Že bez ní nejsme úplní.
Malý, ale spolehlivý test
Pokud také kouříš, jde velmi snadno zjistit, jakým způsobem jsi závislá. Krabičku, kterou máš, dokuř a vyhoď. Ale nekupuj si další. Jsou dvě varianty, které pocítíš. Pokud jsi závislá psychicky, nebudou se ti třást ruce a nebude ti špatně, ale budeš až přespříliš nervózní, že u sebe nemáš cigarety. Pokud jsi závislá fyzicky, nastanou jíž zmíněné příznaky. Psychika je mrcha, proto se ne nadarmo říká, že tahle závislost je daleko horší.
Kouřit je špatné. Paradoxně si za tím také stojím. Je to naše malá, kulatá berlička pro život, abychom jej zvládali lépe.
[styled_box Title=”Klasické výmluvy kuřáků” color=”blue”]
Posbírala jsem pro tebe ty nejklasičtější výmluvy, které kuřáci říkají a používají jako argumenty.
– Na něco umřít musím.
– Když ne kouření, tak co mě má zabít?!
– Kouřím, protože mi to jednoduše chutná.
– Když nebudu chtít kouřit, přestanu.
– Přestanu, až budu mít důvod.
– Až otěhotním nebo budu plánovat miminko, nemám problém přestat.
– Kouření je prostě v módě.
– Každá dáma vždycky měla cigaretu.
– Kouření je sexy.
– Kouř mi voní.
[/styled_box]
Ti z vás, kdo kouří: také vám to připadá absurdní a dětinské, když si to čtete? A vážně nikdo z vás nic z toho nikdy neřekl? Alespoň si to přiznejme.
Proč přestat?
Jsme mladé, jsme krásné a celý svět nám leží u nohou. Takže kvůli zdraví v důchodu to zřejmě nebude. Můžeme přestat kvůli pleti. Kuřákům se pleť velmi rychle zhoršuje, mají ji suchou a daleko více trpí na akné. „Kotel“ u cigarety má asi tolik stupňů jako naplno puštěná trouba. Nebo proto, že máme partnera nekuřáka, a jak se říká, láska hory přenáší. Co třeba proto, že si jen tak řekneme – nebudu kouřit, nebaví mě to? Nebo kvůli penězům. Zkus si vypočítat, kolik ročně utratíš za krabičky. To by byla, pane, dovolená! All inclusive a ještě na měsíc, co? Někdo může přestat kvůli práci, o kterou hodně stojí a kouření se v ní netoleruje.
Ale co takhle přestat kvůli sobě? Ne, není to vtip. Když se každé ráno podíváme do zrcadla a řekneme si, jak nám to sluší a jak se máme rádi, mohli bychom si přestat jakkoli škodit. Netvrdím, že to vyjde, ani neříkám, že bys to měla hned udělat. Jen říkám, že i já jako kuřák se nad tím zamýšlím a že není od věci, aby se nad tím zamysleli i druzí.
Představuji si, že hrdost, kterou pocítím, až to dokážu, daleko převýší zlozvyk, jenž jsem měla. Pojď to také zkusit.
Když tenhle článek píšu, kouřím poslední cigaretu z krabičky. A napadá mě – vážně bych byla bez cigaret o tolik chudší na mysli? Nebo třeba o něco bohatší?