To nejlepší z povinné četby: Světová literatura

Povinná četba – dvě slova, ve kterých většina vidí jen nekonečnou nudu a ztracený čas. Možná by ale mluvili  jinak, kdyby si některými knížkami z povinné četby alespoň zalistovali. Slečna pro tebe má přehlídku toho  nejzajímavějšího, co nabízí povinná četba na středních školách ze světové literatury.

Jak už to tak bývá, co je povinné, to většinou moc vábivé není. Občas se ale dá i z nepříjemné povinnosti  udělat zajímavý zážitek. Seznam se s literárními příběhy z ciziny, které rozhodně stojí zato přelouskat.

Romeo a Julie (William Shakespeare)

Tradiční milostný příběh, které zná každé malé děcko. Pořád se to omílá dokola – chlapec a dívka ze znepřátelených rodů, kteří se navzdory vůli svých rodičů do sebe bláznivě zamilují, avšak jejich nehynoucí  láska skončí oboustrannou sebevraždou.
Tato hra, poprvé uvedená roku 1595 v londýnském divadle The Globe, je oficiálně romantickým tragickým dramatem. Na své si ale přijdou i milovníci dobrodružných a akčních soubojů na život a na smrt.  Shakespearovo nejslavnější dílo by navíc mělo být opěvovováno všemi puberťáky, kterým se zdá, že jsou  jejich rodiče příliš přísní a netolerantní – právě před tím se totiž Shakespeare touhle hrou snaží varovat.

Chrám matky boží v Paříži (Viktor Hugo)

Jedno z nejslavnějších děl světového romantismu napsal republikánský francouzský poslanec Viktor Hugo. A  o čemže tenhle román vlastně je? Stručně řečeno, vypráví příběh postiženého hrbatého Quasimoda, který  žije v katedrále Notre Dame a živí se jako zvoník. Jednoho dne ho pařížský lid postaví na pranýř, posmívají  se mu, jaký je, a zvolí ho Králem bláznů. Nad zuboženým Quasimodem se slituje krásná a tajemná cikánka  Esmeralda, která mu dá napít.
Quasimodo se do soucitné Esmeraldy okamžitě zamiluje. Záhy se však objevuje jeho úhlavní sok. Kněz Frollo, který ho vychoval, se totiž do Esmeraldy zblázní stejně jako Quasimodo. Samotná Esmeralda nemá ale  pomyšlení na nikoho jiného, než na důstojníka Phoeba.
Pletichy pomstychtivého kněze Frolla, Esmeraldina tajemná krása a Quasimodova upřímná láska – to jsou  hlavní přísady románu, který spisovatel Viktor Hugo namíchal opravdu znamenitě. Kniha je to sice objemná, ale popisné pasáže můžeš bez problémů přelistovat.

Sofiina volba (William Styron)

Nesmrtelný poválečný román, který většina studentů odsuzuje hned po prvním pohledu na něj – jedná se  totiž o jednu z nejtlustějších knih povinné četby. Zároveň (a to už ví jen málokdo) i o tu nejlepší.
Děj příběhu vypráví mladý Američan Stingo, který se zrovna přestěhoval a seznámil se s mladým párem,  Sofií a Nathanem, kteří se neustále hádají. Když si jednoho dne Nathan sbalí své věci a odejde, začne žalem  zničená Sofie vypravovat Stingovi svůj životní příběh – je původem Polka, která strávila část 2. světové války  v Osvětimi za to, že chtěla své nemocné matce nelegálně propašovat maso. V koncentračním táboře prožila  mnoho zlého, ale z toho nejhoršího už se nikdy nevzpamatovala – musela si totiž vybrat, které ze svých dvou  malých dětí pošle na smrt do plynové komory.
Z románu, který do detailů popisuje hrůzy světové války, jde mráz po zádech, čte se jedním dechem a na  závěr se navíc ještě objevuje zcela nečekané tragické vyústění.

1984 (George Orwell)

George Orwell, který se jako spisovatel řadí především do žánru science-fiction dvacátého století, vytvořil  pozoruhodné antiutopické dílo, která pojednává především o tom, jak funguje totalitní stát. Jím popisované skutečnosti ti mohou připomínat jak dobu komunistického režimu u nás, tak překvapivě také dobu současnou, kdy neustále proklamovaná svoboda a demokracie zakrývá řadu omezení, pro “mír” se dlouhodobě vedou války a internet využívá stát i zájmové skupiny ke sledování každého našeho pohybu.
Jsme v blízké budoucnosti, v zemi, kde neplatí žádné psané zákony. Všudypřítomná diktatura vládne tak efektivně, že si lidé přestávají uvědomovat jiné možnosti, v podstatě přestávají myslet. Ne tak ale hlavní  hrdina Winston, který se chce z režimu naopak vymanit. Proto porušuje zákony snad na každém kroku –  například si vede deník, a nebo se opováží zamilovat do stejně provokativní Julie. Režim (konkrétně Ministerstvo lásky) si na ně však brzy došlápne…
Orwellova kniha je výjimečná především tím, že spisovatel prakticky dokázal předpovědět budoucnost –  hodně se hovoří o tom, že přibližně takto to pár let po vydání této knihy začalo fungovat v komunistických zemích, méně se už ví o současných paralelách. Z této knihy také mimochodem pochází známý výrok “Velký Bratr tě sleduje.”

Na cestě (Jack Kerouac)

Jedno z děl, díky kterým se beatnická generace (předchůdce hippies) stala známou po celém světě. Spisovatelé beatnici byli pověstni hlavně svými sklony k alkoholismu, psaním o obyčejných lidských touhách a  častými motivy tuláků ve svých dílech. A Jack Kerouac byl mezi nimi jednoznačně tím nejlepším.
Děj jeho románu se opravdu téměř výhradně odehrává jen na cestách. Vypravěčem příběhu je Sal Paradis,  který cestuje po Spojených státech a se svým nejlepším přítelem Deanem zavítá i do Mexika. V podstatě tu  není nějaká hlavní linie, nějaká zápletka. Sal zkrátka popisuje své cestování bez cíle, autenticky popisuje  Ameriku, dojmy z lidí, které potkává a myšlenky, které ho zrovna napadají.
Kniha je v podstatě jakousi “biblí” všech beatniků, je plná všeho, co pro ně bylo typické – nechybí tu drogy,  sex, umění, poezie a hlavně čirá radost ze života a jeho plného prožívání.