Opakování je matka moudrosti, člověk se celý život učí, učení mučení…kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. A je toho jistě mnohem víc. Ale co to má vše společné? Asi je to více než jasné. Vzdělávání a vzdělávání se. Ano, je mezi tím rozdíl.
Ať se ti to líbí nebo ne, učíme se opravdu celý život. Od mluvení, chození až po pochopení společnosti a světa, přes zlomky, 
kvadratické rovnice nebo třeba literaturu. Něco je zábava, něco je opravdu potřeba a něco vypustíš z hlavy hned po napsaném testu.
Od malinka
Učit se první slůvka nebo kroky je zábava, i když, no je to rozhodně natolik přirozené, že nás to netrápí. Pak přijde školka a v dnešní době se s tím pojí i začátky cizích jazyků. Je už skoro samozřejmostí, že se ve školce děti učí alespoň angličtinu. A ať budeme jakkoli patriarchální, přesto je to dobře. Přesně podle hesla popsaného na začátku. a který rodič by nechtěl své dítko připravit na život. Čili, dětské kurzy angličtiny jsou velmi výrazným krokem k úspěchu. Jak se říká, mladí se učí lépe.
Až na konec
Přeskočme tolik omílané téma středních i základních škol. Pojďme rovnou na vysokou. Od té se očekává, že ji člověk studuje již naprosto o své vůli. A co je na tom zajímavé? Že je to právě o té vůli! už jsme dospělí, píšeme rigorózní práce a snažíme se sami něčím být. Nemáme za sebou rodiče, učitele atd. Buď to zvládneme, nebo máme smůlu. A mít něco před, či za jménem se cení.
O čem to tedy celé je. o tom, že člověk se opravdu celý život učí. ale také o tom, že to není nic stresujícího nebo negativního. Že učit se k životu přirozeně patří a je tudíž nasnadě, abychom se s tím smířili. Jakkoli otravné nám to někdy může připadat. Proto vřele doporučuji, se učit s chutí a úsměvem na rtech :-)