Základy představování – etiketa

Etiketa, neboli nauka o společenském chování, má prsty snad ve všem kolem nás – a my bychom měli mít znalost alespoň základních pravidel. Hodně toho víme z chování odkoukaného od ostatních, ale trocha teorie v tomto případě rozhodně není k zahození! To protože není nad trapas, společenské faux-pas, když uděláme něco neslušného. Dneska si povíme o představování, příště nakousneme něco jiného z této oblasti.

Kdo má přednost, určitě víme. Takže malé zopakování:
– starší osoba před mladším
– žena před mužem
– osoba společensky výše postavená před osobou níže společensky postavenou (nadřízení kontra podřízený)

ZAPŮSOB!

„Haló efekt“ je první dojem, který svým chováním a zevnějškem vytvoříme. Můžeme ho udělat pouze jednou a pokud se nám příliš nepodaří, můžeme očekávat, že našemu dalšímu jednání bude přisuzována určitá negativita. Snažme se tedy být při důležité schůzce slušně oblečené a celkově upravené. Nic se nemá přehánět neboli méně znamená mnohdy více. A jak se chovat? Přirozeně. Nedělat ze sebe naprostého nadutce neznalého etikety či rozmazleného človíčka lhostejného ke všemu kolem.

ZDRAVÍM, ZDRAVÍŠ, ZDRAVÍME

Jak má vypadat pozdrav? Má být jasný, zřetelný, přiměřeně hlasitý, doprovázený pohledem k určité osobě, kterou zdravíme. A samozřejmě vhodný. Jinak pozdravíme kamaráda a jinak ředitele školy. Nebo zdá se vám slušný pozdravit váženou osobu pokřiknutím „čau“ či nedořeknutým „dobrý…!“? Ano, něco jiného je, když si s nadřízeným tykáme, ale přesto ho přátelsky nepozdravíme před ostatními výše postavenými osobami než jsme my.
Pozdrav má být vyřčen také z určité vzdálenosti, přece nebudeme volat přes celou chodbu „dobrý den, pane řediteli.“ Pravidla při podání ruky jsou opačná, výše postavený nebo žena ji podá dříve. Důležitá je správná intenzita stisku. Těžko si budete myslet o někom, že je super, když vám ji stiskne jako leklá ryba. Muži zásadně nepodávají ruku v rukavici, ženám je tolerována. Líbání rukou v dnešní době už není moc obvyklé a polibek se jenom naznačuje.
Představování třetí osobou je vhodné ve většině společenských situacích. Jako první představujeme muže, mladší osobu nebo níže postavenou.
Zdravíme-li nově příchozí někde na společenské akci, měli bychom vědět, kdy povstanout. Muži se zvednou vždy, sedět můžou jen když zdraví osobu mladší nebo níže postavenou. Naopak ženy téměř nikdy vstát nemusí, jen při pozdravu ke starší dámě nebo váženému člověku.
Osoby neznámé oslovíme bez přidání příjmení či funkce. Tedy „dobrý den“, po představení už můžeme říci „dobrý den, paní Dvořáková/paní učitelko.“ Křestním jménem oslovíme pouze známé nebo ty, se kterými si tykáme. Pozdravit je pouze příjmením je považováno za míru nevkusu.
Žena by se měla představit vždycky jako první a tykání nabízí vždy osoba významnější.

Text: Jolka F.