[button link=”https://slecna.info/tag/blog-katelyn/” color=”orange”]BLOG KATELYN[/button]
První reakce, co obvykle slýchám, hned jak na sebe někde prásknu, co že za sport to vlastně dělám, mě už nijak nepřekvapují. Vyvalené oči, nevěřícné pohledy a otázky typu: „No to abych se radši držel dál.“ Je to pořád dokola.
Ženy se většinou vyděšeně ptají, jak taková křehká dívka jako já může dělat tak drsný sport. Nejsem přeci z cukru, ne? Nějaká paní mi jednou skoro až pohoršeně vmetla, že si není zcela jista, zda je tak agresivní sport vůbec vhodný pro děvčata. Musela jsem se smát.
Judo, v překladu jemná cesta, je japonské bojové umění a v současnosti druhý nejrozšířenější sport na světě, hned po kopané. Postupně se vyvíjelo z jiu-jitsu a založil ho Jigoro Kano v roce 1882. Motivem k založení nového typu sebeobrany mu byly fyzické ústrky jeho silnějších spolužáků. V roce 1964 bylo judo zařazeno mezi olympijské sporty.
Principy a základní myšlenky juda
Judo má dva základní principy. Minimální úsilí – maximální účinnost a vzájemný prospěch (oboustranný respekt). Cílem každého judisty je mít možnost volby. V dnešní době samozřejmě judo obnáší jiné priority než v minulosti. Dnes je v závodní formě cílem nad soupeřem zvítězit v duchu fair play, tudíž nejlépe bez veškerých zranění. V minulosti se však počítalo i s běžným napadením. Platilo, že při správně provedené technice obrany útočníka poraním, nebo nad ním získám bezpečnou kontrolu.
Co si myslím já?
Technickými stupni a jinými nudnými záležitostmi tě zatěžovat nebudu. Naopak ti chci přinést osobní pohled a zkušenosti. S judem jsem se začala pomalu ale jistě seznamovat už v 1. třídě, kdy jsem začala chodit do oddílu v místě bydliště. Opravdu mě to chytlo, možná i pro to, že jsem chtěla být jako táta, taky judista.
[styled_box Title=”Výhody juda“]
• Rozvoj pohybové všestrannosti
• Tělesná zdatnost i psychická odolnost
• Finanční nenáročnost
• Člověk pozná, co je to pravý kolektiv
• Umění sebeobrany v běžném životě
[/styled_box]
Za dobu, co se judu věnuji, jsem měla možnost poznat nespočet nových lidí, pár z nich dnes můžu nazvat pravými kamarády, s kterými jsem toho spoustu zažila. Ty chvíle jsou možná nenávratně pryč, ale vzpomínky v nás zůstávají. Zážitky ze soustředění, atmosféra závodů a vzájemného podporování i sranda z všedních tréninků. Přála bych každému, aby mohl prožít to co já. A to je podle mě hlavním kladem juda, že stmeluje lidi. Ne nadarmo říkáme, že české judo je jedna velká rodina.
Pokud nemáš žádný koníček ani zálibu a hromadu času k tomu, popřemýšlej, zda by právě judo nebylo to „pravé ořechové“. A jen tak mimochodem, klukům se to líbí. ;)
V případě zájmu se můžeš podívat např. na webové stránky našeho oddílu.
Autorka: Kačka Šimková