Biomanželka: Jak se nestát zelenou vdovou?

Nedávno se mi dostala do ruky kniha Michala Viewegha Biomanželka. Pojednává o dnešním fenoménu zelených vdov. Kdo jsou zelené vdovy a jak se “neztratit” v jejich řadách?

Vieweghova Biomanželka mě oslovila, neboť otevřeně řeší, který zajímají snad všechny ženy a dívky, a to především problémy vztahu muže a ženy a ženské seberealizace. Autor o této vážné problematice dokáže hovořit velice vtipně a s nadhledem.

Na knize zároveň oceňuji, že na rozdíl od Zoufalých manželek a podobných seriálů se hrdinka příběhu nevěnuje jen fňukání na téma, jak má těžký, nudný a nešťastný život a nespokojené manželství, ale snaží si udržet psychickou pohodu tím, že hledá a nachází sféru pro to, aby se znovu cítila užitečná a potřebná.

Paničky v blahobytu, nebo zoufalé manželky?

Jako zelená vdova je označována manželka bohatého a úspěšného muže, který je pracovně a společensky velmi vytížený. Kvůli tomu se tento manželský pár téměř nestýká, nevidí se skoro celý pracovní týden a také o víkendu jen zřídka, neboť muž má i ve volných dnech obvykle jiný program, než že by se věnoval své partnerce.

Věděla jsi, že…? Název zelená vdova je odvozen od způsobu života těchto žen, které se vyskytují převážně v takzvaných satelitních městečkách. Slovo zelená v pojmenování je odvozeno ze zeleně obklopující tyto periferie větších měst. Vdova proto, že tyto ženy žijí téměř jako vdovy, jelikož většinu času tráví bez manžela.

Zelená vdova obvykle působí na druhé lidi, kteří tento problém zblízka neznají a v její kůži se nikdy neocitli, jako žena, které přece nemůže nic chybět. Nechodí do práce, stará se jen o plně automatizovanou domácnost, ve které má místo i paní na úklid, zahradník či další pomocníci. Neustále žije v nadbytku, má, nač si vzpomene. Přesto je nespokojená či nešťastná. Úzkostlivé pocity z vlastní prázdnoty mohou vyvrcholit dokonce v psychické problémy, deprese, neurózy či mohou vést k alkoholismu.

Tyto ženy bývají obvykle nešťastné, protože se cítí, jako by jejich život neměl vůbec žádný smysl. Postrádají lásku a v manželství, přes veškerý blahobyt, ve skutečnosti nejsou spokojené, ač si to jejich manželé žijící svojí prací neuvědomují.

Hledání smyslu života

O problematice zelených vdov se stále častěji hovoří ve Spojených státech. Můžeme například vzpomenout i u nás velice populární americký seriál Zoufalé manželky. Známá je také kniha Stepfordské paničky od amerického spisovatele Iry Levina, která vyšla v roce 1972, tedy v době, kdy se tento problém českých žen ještě nedotýkal, neboť jejich životní styl za minulého režimu byl výrazně odlišný. U nás je fenomén zelených vdov záležitostí teprve posledních let, proto ještě není zdaleka tak známý jako v západním světě. Přesto jím zde už mnoho žen trpí.

Knihu Michala Viewegha Biomanželka bych označila jako první vlaštovku věnující se této problematice v českém prostředí. Autor popisuje vztah úspěšného českého spisovatele a jeho manželky – zelené vdovy, která se však snaží z této klece uniknout tím, že hledá stále nový a nový smysl života. Její pole pro seberealizaci představuje především zahrada, dům, péče o děti, biostrava, ekologicky nenáročný životní styl či práce laktační poradkyně. Jejímu manželovi se však zdá, že se mu právě těmito novými koníčky vzdaluje. Začíná si kvůli tomu připadat odstrčený, neboť on od manželství nečekal normální rovnoprávný vztah, kde oba manželé mají možnost rozvíjet vlastní kariéru. Předpokládal, že o něj manželka bude celé dny pečovat, zajímat se jen o  jeho problémy, hladit jeho ego. Že prostě bude pořád středobodem jejího světa.

Jenomže každý člověk potřebuje svůj vlastní prostor. Zelená vdova má dvě možnosti. Buď rezignuje a už jen sleduje, jak se nad ní hladina samoty a depresí pomalu zavírá, anebo si sama začne hledat činnosti, které ji baví a díky kterým se cítí potřebná. Také pravidelný kontakt s lidmi a vnějším světem je zde více než potřebný.

Co si o fenoménu zelených vdov myslíš ty? Vyhovoval by ti život “ve vatě” nebo tě sama představa něčeho takového děsí?

Autorka: Lucie