Jak se rozejít s klukem

Jsem s přítelem přes 6 let,já ho mám ráda,ale cítím,že on mě nemá tak rád jako já jeho,že si mě neváží,že dá víc na rodinu a kamarády.Nechce před lidmi ukazovat co ke mě cítí(jestli cítí).Myslím si,že si myslí na jinou,kterou znám a vlastně do ní přede mnou byl přítel zamilovaný.Nejsme zrovna člověk,který byl měl sebevědomí spíš naopak,moc se mi v životě nedaří,vlastně vůbec,připadám si jako přítelova koule u nohy.Jsem dosti žárlivý typ,ale to souvisí s mým sebevědomím na nule.Přítel mi je věrný,ale kdykoliv je jinde než se mnou ,tak se cítím ohrožená.Jinak když příteli napíšu smsku nebo na facebooku,když je tam,tak mi odpoví třeba až za hodinu nebo dýl.Když jsme na oslavě s přáteli,tak se věnuje jen jim,málokdy za mnou sám od sebe příjde.Když ke mě jede nebo někam jdeme,tak má zpoždění neustále,je to ten typ co mu občas ujede vlak,jen je zvláštní,že když jede za rodinou nebo přáteli nebo do školy,tak to jde včas,jen když jde ke mě,tak má zpoždění a někdy hodinové,trpěla jsem depresemi několik let a dost to náš vztah ovlivnilo,taky je dost chvíli za které jsem mu vděčná,jemu a jeho rodině.Přítel je hodně společenský,extrovert spíš a má dost přátel a známích,já naopak mám sotva nějakou kamarádku a to né tak blízko,našla jsme si někoho z přítelových kamarádů a taky se bojím,že bych se s nima nemohla bavit,když bych s přítelem nebyla,že by o to nestáli,abysi nemuseli vybírat,ani nehcci někomu přebírat kamarády.Někdy se cítím úplně sama,opuštěná a nešťatsná,ale když je se mnou přítel,tak je mi zase nachvilku dobře,dokud se kvůli něčemu zase nepohádáme.Vůbec nevím co je dobře a co ne,nevím jestli za to vše nemůžu já nebo za to může on,nebo oba .Jsem zmatená a mám strach co bude v budoucnu,jak to zvládnu sama,budu hledat partnery,kteří jsou typově stejní jako přítel,nebo radši budu sam aby se tohle neopakovalo.Nevím co si počít,několik dnů jsem byla už připraven áse rozejít a řekla jsme mu to,ale mluvili jsme o tom,rozebírali,on sliboval a já mu řekla ať to nedělá,že tostejně nesplní,prostě jsme se pokoušela dozvědět,jak je na tom on,jestli pociťuje to samé co já,jestli stojí o rozchod nebo o pokračování s tím,že se pokusíme něco se vztahem udělat.Bohužel jsme se vlastně nic nedozvěděla a řekla mu,že si to budu muset všechno rozmyslet.
Nejhorší je,že ho má mráda a jako člověka si ho vážím,ale jako partnera v podstatě nenávidím,protože myslí na všechny okolo jen na mě zapomíná.
Kéž bych sebrala všechnu sílu a udělala se svým milostným životem něco,kéž bych te nstrach už překonala ,jinak z toho úplně zešílím.Nevím,jestli vydržím když ho uvidím s jinou,nebo výdat se sním,ale nevím jak bych se pak měla chovat.Bojím se,že si hned někoho najde a já se budu cítit ta mizerně,protže budu vědět že mě skutečně nemiloval,co by jste dělali?Po 6 letech vztahu jsme si tak blízcí,že jen ta kse od sebe odtrhnout,bude to zlý..