Jak se jezdí na Ranči u cesty

Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. V krásné krajině na severu Brna to platí dvojnásob. Nejen pro milovníky těchto vznešených zvířat Hanka otestovala jeden ze zdejších rančů.

Jen pár kilometrů za Brnem, v kouzelném okolí Obřan a Bílovic, se rozkládají pastviny Ranče u cesty. Díky výstižnému popisu cesty na stránkách ranče jsme sem autem trefili poměrně snadno. Počasí nám však příliš nepřeje, fouká silný vítr. Deštivé počasí, které provází celý tento květnový víkend, není na ježdění ideální. Radost mi ale ani to nemůže překazit. Čekáme s přítelem na zastřešeném odpočívadle, až se z vyjížďky vrátí předchozí skupina a zatím obhlížíme terén.

Ranč žije. Ohrady jsou plné koní nejrůznějších velikostí i barev. Majetkem Ranče u cesty je jen hrstka z nich, většina koní je zde pouze ustájená a jejich majitelé za svými miláčky dojíždí. Dnes přijel kovář, majitelé se tedy rojí, pronásledují své zabahněné koníky přes výběh, nechávají jim upravit kopyta a zase je vypouštějí na pastvu.

Vyrážíme!

Z lesa na protějším úbočí se vynoří čtveřice koní. V čele jede mladá instruktorka, která nás na vyjížďce bude provázet. Westernová sedla po předchozích zákaznících nestihnou ani vychladnout a už v nich sedíme my dva.

Vyjížďky jsou pouze hodinové, většinou probíhají v kroku nebo klusu. To záleží samozřejmě na jezdecké zdatnosti zákazníků. Instruktorka nejdříve poradí, jak správně sedět a držet otěže, zkrátí třmeny na potřebnou délku a sdělí nám nejdůležitější organizační pokyny. Vyjížďku na Ranči u cesty tak mohou absolvovat i úplní jezdečtí začátečníci.

Redaktorka Hanka v sedle

Z kopce do kopce, z křoví do křoví…

Naše vyjížďková trasa vede lesem, který nás chrání před větrem. Cesty jsou blátivé, ale koně si s nimi poradí. Na nás je, abychom si poradili s koňmi. Přítel na svém ryzáčkovi přede mnou kličkuje od křoví ke křoví, podle toho, kde se koníkovi zlíbí jaká větev. Trvá nějakou dobu, než si spolu vyjasní, že takhle by to nešlo.

Na sušších a rovnějších úsecích klušeme, v lese uhýbáme nízko sehnutým větvím, přičemž jako mnohokrát předtím oceňuji, že jsem si vzala přilbu. Můj přítel přilbu nemá, ale prý to nevadí. Sama instruktorka jede pouze v kšiltovce.

Terén je kopcovitý a cesta se místy zužuje, takže musíme dávat pozor, aby nás koně neprotáhli křovím nebo nám neodřeli kolena o kmeny stromů. Ani na okamžik se nenudíme. Navíc je stále na co se dívat. Kolem cest kvetou konvalinky, šeříky, pomněnky a jahodníky, míjíme jezdecký areál Panská lícha, kde zrovna probíhají parkurové závody. Okolo nás jsou zalesněné kopce, velkoměsto už nevidíme. Hodinka uběhne jako nic. Ještě zapózuji před fotoaparátem a už vyjíždíme z lesa mezi ohrady a vracíme se na ranč.

…a domů

Za hodinu v sedle se necítím nijak unavená. Pro jezdce začátečníky je však šedesát minut víc než dost, alespoň podle slov mého přítele, kterého zřejmě nohy rozbolet stihly. Ještě se chvíli kocháme pohledem na stáda koní v ohradách a potom už musíme zpátky do Brna.

Ježdění na Ranči u cesty mohu doporučit především těm, kteří touží po klidné vyjížďce krajinou. Je zde i jízdárna, ta se však po dešti nevyužívá. O potřeby zákazníků se starají tři instruktorky, z nichž každá se zaměřuje na jiné služby – jedna jezdívá na vyjížďky, druhá se stará o výcvik na jízdárně a třetí má na starosti výcvik malých dětí. Výhodou ranče je poloha blízko Brna a trpělivý přístup k začátečníkům. Také pokročilí jezdci si zde přijdou na své a majitele koní potěší velké výběhy a pěkné boxy k ustájení svých ohřívených miláčků.

Vyjížďku je třeba plánovat alespoň čtrnáct dní dopředu, protože koně mají vždy jeden víkendový den vyhrazený pro odpočinek. Více informací nalezneš na webové stránce ranče. Pokud přijedeš na Ranč u cesty hledat štěstí na koňském hřbetě nebo jen prohlédnout si zdejší koníky, přeji ti mnoho příjemně strávených chvil!