Když se smůla lepí na paty

Moje spolubydlící pořád tvrdí, že rok 2008 byl strašný rok. A že rok 2009 bude určitě zase suprový! Co myslíte vy? Měly jste úspěšný rok, nebo nestál za nic? Já shrnu jen poslední dny toho strašného roku, který mi v ty momenty, co jsem svá trápení prožívala, jako naprosto otřesný přišel.

Všechno začalo to tím, že naše spolubydlící (shodou okolností ta, co tvrdí, že rok 2008 je šílený – bohužel to nemůžu říct jejími vlastními slovy) se chtěla odstěhovat. Jelikož jsem měla před zkouškou, nechtělo se mi to řešit, takže jsem celou záležitost vypustila z hlavy. Až jednoho dne jsem se probudila a vedlejší pokoj byl prázdný. Beze slova.
Pár dná na to jsem nedala zkoušku z anatomie, takže jsem měla zkažené Vánoce, protože jsem se to musela učit během nich.
Přítelův dědeček byl celou dobu v nemocnici, kam jsme za ním každý den chodili. Měl vodu v plicích a musel tam zůstat na pozorování. Navíc mu nebylo moc dobře, takže jsme se o něj báli celé Vánoce. Svátky jsem díky svému naštvání ze zkoušky moc nevnímala a brala je jako něco, co musím přežít, abych zase mohla sednout ke knize a učit se. Ale aspoň si u nás letos nikdo nezapíchl kost do krku, dostali jsme pěkné dárky. To zas musím uznat!
Na Boží hod přijela druhá babička – i s chřipkou. Den potom jsem odjela od Olomouce, abych se mohla v klídku učit, navíc jsem tady chtěla slavit i Silvestra. Ale další den po mém příjezdu jsem ulehla s teplotami.
Ucpal se nám v bytě odpad a měli jsme službu na sníh zrovna v den, kdy začalo konečně pořádně sněžit.
Chtěla jsem  si udělat radost alespoň tím, že si koupím něco pěkného na sebe. A buď to, co se mi líbilo nebylo ve slevě, nebo nebyla sleva taková, jakou bych uvítala. Nebo v tom nejhorším případě ani v mým oblíbených obchodech neměli nic, co by se mi líbilo. Takže jsem zavděk vzala barevnými ponožkami, kalhotkami a dvěmi flaškami vína.
Silvestr? Jelikož mi nebylo nejlíp, proseděla jsem večer se sklenicí svařáku v ruce a doufala, že brzičko bude půlnoc. O půlnoci jsme šli na náměstí, koukli na ohňostroj a šli spokojeně domů.

A jak začal nový rok 2009? Bylo všude krásně bílo, opadly mi horečky a udělala jsem zkoušku z anatomie CNS! Takže mne napadlo, že by rok 2009 byl opravdu předzvěstí dobrých událostí?
Ale proč píši tento článek. Já osobně zastávám názor, že s chladnou hlavou se vše řeší líp. Nebo aspoň se o to pokouším. Takže pokud vám přišel rok 2008 taky úplně o ničem, zkuste si vzpomenout alespoň na jednu věc, která vám udělala radost, na kterou budete vzpomínat. To neplatí jen o letech již strávených, ale i třeba o rodičích, s kterými se zrovna hádáte, nebo o kamarádce, která začala být děsně protivná! Snažme se dívat na vše z té lepší stránky, protože jinak by ten život byl děsně smutný! :-)

Text: Terezka