Je ti krásných náct a život právě začíná. Ta kapitola prvních polibků, lásek i zklamání a třeba i prvního sexu. S čím se ale budeš storocentně potýkat je i zdánlivé nepochopení ze strany rodičů. Není totiž pravdou, že by ti právě oni chtěli bránit v poznávání nových zkušeností, přesto chtě nechtě vznikjí v tomto věku třecí plochy. Jak tedy zařídit, aby vše klapalo?
V prvé řadě si musíš uvědomit, jak moc tě mají rodiče rádi. Jsi jejich malá holčička. Je to pro ně jako včera, kdy jsi udělala
první krůček a najednou jim cheš odejít na celý večer, do cizího prostředí a nedej bůh i do cizí postele. Strach o tebe je tedy víc než a místě. Ale vše se dá řešit.
Důvěra až za hrob
Je jasné, že chceš vyrazit s kamarády na diskotéku. Chceš se bavit a tancovat, poznat nové lidi. Asi si neuvědomuješ všechna úskalí a nebezpečí, která se s tím pojí. Aby tě rodiče pustili, musí ti věřit. Co to v praxi znamená? Musíš jim ukázat, že jsi samostatná bytost s obrovským smyslem pro zodpvědnost. Že se neztratíš, neopiješ, že tě domů nepřiveze “taxi” s policejním polepem. I to, že přijdeš v domluvený čas.
Pokud totiž budeš dodržovat nastavená pravidla, tvoji rodiče ti budou moci věřit.
Pozor: Vsaď se, že jakmile pravidla porušíš, máš s večerní zábavou útrum. Rodiče v tomto prostě nepromíjejí!
Vyvaruj se výmluv
“Já jsem přeci přišla jen o deset minut pozdějc. O co jde?”, “Kámošce bylo blbě, musela jsem jí pmoct.”, “Ten kluk slíbil, že mě doprovodí a musela jsem na něj čekat.”….A další a další. Nikdy, opakuji, nikdy se nevymlouvej. Až budeš mít vlastní děti, poznáš, proč. Výmluvou zboříš celý domek křehké důvěry.
Každý dobrý rodič totiž pozná, kdy se jen hloupě vymlouváš a kdy mluvíš pravdu. Znají tě přeci celý život. Buď tedy upřímná, i kdybys měla přiznat svou chybu.
Lež má krátké nohy
Je to určitě obrovská nespravedlnost, když celá parta vyrazí na party bez tebe. A ty doma klečíš na kolenou a přemlouváš, abys mohla taky. Jenže argumenty ze strany rodičů zní jasně – NE, nikam! A najednou se ti v hlavě zrodí plán. “Mami a nemohla bych aspoň spát u kamarádky? Tu rodiče taky nepustí, tak bysme byly spolu u ní.” A jak zní pravý plán? No přeci, jdu za kámškou, v devět zavolám mamce, že se díváme na film a pak vyrazíme a party. Nikdo se nic nedozví a hlavně – kámšku mamka pustí.
Co dodat. Je vcelku pochopitelné, že tě podobný scénář napade, jsi přeci v pubertě. Ale podívej se na to objektivně a spočítej si rizika:
– tvá máma zavolá té druhé a vše praskne
– tvá máma není dnešní a přijede si tě zkontrolovat
– zavolá ti a ty jí to nevezmeš (jsi na party a telefon neslyšíš)
– opiješ se a ranní kocovinu těžko vysvětlíš
– opravdu se ti něco stane a všechno praskne
A co z těchto faktorů můžeš předem ovlivnit? Vůbec nic! Takže i když budeš lhát a na “vysněnou” akci se dostaneš, prožiješ ji celou se strachem a černým svědomím. Neužiješ si ji. A nedej bůh, že tvoje lež praskne. Pak narušíš celou pracně budovanou důvěru a můžeš leda tak v pokoji počítat praskliny na stropě po zbytek roku.
Zkus se na svůj vstup do nové etapy podívat nezaujatě a hlavně si uvědom, že rodiče tu nestojí proti tobě. Stojí za tebu jako opora, aby ses měla v těžkých chvílích ke komu schoulit. Nejsou to zabedněnci, taky si tímhle věkem prošli. S největší pravděpodobností jen nechtějí, abys opakovala jejich chyby.
Tak hlavu vzhůru a dokaž, že dospíváš v dospěláka!