Znáš svůj sen? Žij jím!

senSnad každý z nás má nějaký sen. Ať už se týká budoucího povolání, rodiny nebo životního stylu. Snad každá z nás, když byla malá holčička, měla sen stát se princeznou a žít se svým statečným princem šťastně až do smrti. V životě ale, jak známo, nejde jen o to najít si prince a prožít s ním šťastný život – i když je to důležité. A tak se ptám znovu – Znáš svůj sen?

Sen je něco, co nás nutí jít dál – co nám dává impulz. Sen nám dodává impulz pro něco, sen nám dává energii, když už nemůžeme dál. Pokud svůj sen již máš tak se ho drž a nepouštěj se! A jestli tě tohle nepřesvědčí, čti následující příběhy mých známých, kteří si svůj sen splnili, tvrdě za ním jdou, nebo ho úplně zahodili…

Klára, 13

Klárka byla vždy nejlepší z tělocviku. Nejrychleji běhala, měla skvělou kondičku a když jsme skákali skok vysoký, vždy skočila nejvýše. Nebyla sice na ostatní předměty, ale to nevadilo, bylo jasné, že její budoucnost leží v atletice. Závodila za školní týmy, byla dokonce na mistrovství ČR, kde skončila 7. … Měla prostě talent a odhodlání. My ostatní jsme jí už viděli, jak na olympiádě hrdě nese českou vlajku a zároveň i nový rekord v dané disciplíně – prostě atletka tělem i duší. A jak to s ní dopadlo? No, jednou jen tak mezi řečí nám oznámila: Jo, nechala jsem atletiky, už mě to nebaví! a nám spadla čelist. budoucnostHned jsme se jí vyptávali proč a přesvědčovali ji ať se tam vrátí, že je jednička. Marně, Klára byla přesvědčená, že u ní atletika navždycky skončila. Pravý důvod byla ale jiný – vzbouřily se v ní hormony a naší milou Klaris ( jak jí říkáme ) začínali zajímat členové opačného pohlaví za kterými hned začala běhat a stala se z ní fiflenka. Svůj sen i s talentem odhodila a nejspíš se k němu už nikdy nevrátí… Škoda.

Eliška, 13

Eliška, moje nejlepší kamarádka, miluje tanec. Je pro ni vším. Neustále vymýšlí sestavy, 5 let chodí do kurzů, účinkuje na akademiích a je rozhodnutá se v životě tanci věnovat. Ne nadarmo – je vážně nadaná. Prostě pro svůj sen obětuje veškerý svůj volný čas a koketuje s myšlenkou přihlásit se jednou na uměleckou školu. Také hodně kouká na hudební klipy a učí se nějaké vazby, které pak upravuje a dává do sestav nebo si jimi prostě zlepšuje techniku. Je vidět, že si za svým tvrdě jde. Obdivuji její odhodlání a věřím, že to jednou dokáže, protože ona na to má! Tohle je podle mě správný přístup: Našla si zájem, který jí baví, objevila v něm svůj sen a jde si za tím. Držím jí palce!

Sabina, 15

Sabina je, stejně jako já, blázen do koní. Odmala sní o tom, že jednou bude mít vlastního koně, kterého bude trénovat a zvítězí v mnoha soutěžích. Když jsme byli malí, smáli jsme se jí, že je hloupá, když si tohle myslí a ejhle, spadla nám čelist, když si nedávno v jednom náročném parkuru dojela pro první místo. Bylo na ní vidět, že je šťastná a jen jí to postrčilo, aby se svému snu věnovala dál. A věnuje: trénuje jedné paní jejího mladého koně, studuje si v knížkách o jezdectví, pravidelně dochází do hodin jízdy na koni a jezdí různé jezdecké akce, které její stáj pořádá. Sabča si svůj sen už napůl splnila a já si přeju, abych jí jednou viděla na předních místech žebříčku nejlepších jezdců světa….

A co ty?

A jak jsi na tom ty? Už máš svůj sen, nebo větší zájem o něco? Do toho! Pusť se do něj na plný plyn a uvidíš, že se jednou splní! A když ho nemáš, je to jednoduché – zkus co nejvíce věcí, které tě budou bavit a budeš v sobě mít alespoň špetku talentu. Nepromarni to, třeba se v tobě skrývá něco, o čem ani netušíš, stačí to jen probudit, tak na co čekáš? :-)

Text: Anička

47 komentářů
  1. já vím že sem blbá že si přeju takovou kravinu,ale už od malička jsem chtěla být modelkou,akorát že na to nemám výšku=O( myslím,že nemuzu s tím nic udělat=O( snad ještě povyrostu=O(

  2. anča: Ale ne, vůbec nejsi blbá! Prosím tě, tak na to nemáš výšku – no a co? Myslím, že jsi skvělá holka a můžeš dělat tisíce dalších věcí!:-))

  3. Anča: A co bys nemohla? Vždyd Eva Longoria má 157cm a taky je občas modelkou a to je takový prcek. A kdyby ti to třeba nevyšlo, tak můžeš být fotomodelkou. Tam nezáleží na tom, kolik měříš.

  4. můžeš se zaregistrovat do nějakého webu,kde je více tváří,jinak nic proti ale fotí stejně ty velky ze serioznich agentur,který maj už určitou výšku jako podmínku .-(
    Fotomodeling vyloženě neexistuje,fakt mi věř .-(

  5. Ahoj anco… mame podobnej sen, kdyz sem byla asi ve 4tride chodila sem na modeling jenze mi do toho lezla skola a ja s tim musela prastsit:( ted bych se k tomu hrozne chtela vratit a delat fotomodelku jenze neni zadna prilezitost…a tak uz od 7let ( mezi tim sem chodila na ten modeling) chodim na tancovani…hip hop atd. uz mam jednu zlatou a bronzovou medaily… hrozne bych si chtela splnit muj dalsi sen a to je dostat se na mistrostvi sveta, jenze vim ze se mi to nepodari a tak stale doufam ze se mi prihodi naka prilezitost na fotomodelku…drzim ti palecky papa

  6. No, abych pravdu řekla, tak jsem si vždycky přála být něco jako moderátorka. Prostě fotit, psát do dívčích časopisů. Myslím si že by mě to bavilo, ale musela bych daleko na intr a to nechci, takže z toho asi sejde :(

  7. Ale každý nechce být třeba modelkou. Můj sen je např. už od malička stát se herečkou, jenom semi to moc neplní. Ale už s tím začínám něco dělat a už sem se rozhodla, že alespoň zkusím přijímačky na konzervatoř a když mi to nevyjde, tak to zkusím po střední…Možná, že nejsem až tak nadaná, ale já to prostě jen tak lehce nevzdám!!!:-(

  8. Tak to můj sen byl buď módní návrhářství, pr manažerka, nebo mít nějakej svůj vlastní obchod nebo podnik…když pominu můj sen z dětství..být nájemnej vrah a tajnej agent XD

  9. Poviem vám moju históriu o tom, odkedy a prečo sa chcem stať členkou rockovej skupiny.
    Vlastne to trvá iba od septembra(9.mesiac..pre Čechov), ale pre mňa akoby to bol už rok. Na kamoškinom blogu som objavila, ako píše o akejsi skupine Arctic monkeys. Bola som zvedavá čo majú za hudbu. Zistila som že je to rocková skupina. Dni plynuli ďalej a ja som mala odvtedy mikrofón(na PC) na uchu skoro vždy. Neustále som sa o nich zaujímala a zaujímam. Teraz je to pre mňa viac než len obľúbená skupina. Sú mi príkladom. Správam sa tak(ježiš nie už emácky, ale trochu taak..akokeby no..sebavedome..ale so srdcom), myslím na nich každú minútu. Arctic monkeys=môj život. Môj veľký sen je s nimi sa stretnúť, ale to sa nikdy nestane. Chcem pokračovať v ich type piesní-perfektných, zaujímavých už na začiatku, s textom, ktorý mi dodáva odvahu. Vlastne celá skupina a jej piesne mi dodávajú odvahu konať, plniť svoje priania a mať trochu sebavedomú povahu. Teda môj divoký, ale asi ťažko splniteľný sen je stať sa rockérkou…konkrétnejšie speváčkou v nej a zároveň “hráčkou” na elektronickej gitare… ako aj Alex Turner, člen. Prečo ťažko splniteľný sen? Po prvé, nepodpruje ma v tom ani najlepšia kamoška, nie to ešte ostatné ktoré sa na rock nemôžu ani obrátiť. Mám hlúpy hlas, to je pravda, ale možno tréning… A ak by som ja mala nejakú skupinu mať, tak by sme sa mali navzájom všetci radi, pomáhali by sme si, a držali by sme sa tých našich známych Arctic monkeys. Čo ešte na nich obdivujem, a hlavne chcem byť taká aj ja, že majú nielen perfektnú hudbu, ale v tomto našom štáte-guľôčke sveta ich poznajú možno tak desiati(zaokrúhľujem no:D ), nikto ich tak často neospevuje ako Nelly Furtado a iné, teda nestanú sa nudnými tak skoro. TO je môj skutočný typ. Poviem vám, ja som taká…iná…všetky tie svetoznáme piesne sa mi zdali a zdajú hlboko pod hranicou, a keby som neobjavila práve A-m tak asi do konca života nepočúvam hudbu. Sú pre mňa veľa. Skontaktovať sa s nimi-som v koncoch… Moja mama totiž donedávna nevedela, že počúvam hudbu. Robila som sa, že ju neznášam(čo som aj, ale boli výnimky). Keď nedávno som dostala tú odvahu sa tak trochu… priznať. Keď som myslela na ich pieseň “D is for dangerous”, pevne som sa postavila na zem a šla som. Táto hudba je zázračná, pomáha mi plniť tajomstvá, a keď sa mi niekto vysmeje a tak, nič si z toho nerobím. Teda niekedy, ale aj to je povahový pokrok. Myslíte že sa podarí niekedy môj sen, stať sa rockovou speváčkou a mať milú skupinku? Viem už totiž zopár ich piesní naspamäť… no asi by som mala zabudnúť, však? Neviem čo s tým, v rámci rodiny je to aj trochu trápne, aj keď na to by som sa pozerať nemala…

  10. já sem vždycky chtěla bát bud právničkou nebo tanečnicí:) jenže když si to tak vezmete co tanečnice dělá??? skoro nic…bych se nikde nechytla a v Čr není ani taková možnost:(
    ale na právničku budu makat:)

    Tak se mějtea:)

  11. Lenik: Upřímně dneska může být herec úplně každý – musíš být většinou jen ve správný čas na správném místě…:-))) Jak jsi říkala, konzervatoř, nebo DAMU je skvělá věc, ale pokud chceš být úspěšná, musíš pracovat velmi tvrdě – to ty lae určitě víš! :-)) Je skvělý, že to nevzdáváš, jen tak dál!:-))

    Kate: Co se podniku týče, to je taky skvělá věc!:-)) Ale ty dvě poslední – vzrušující, ale nebezpečné! xD

    Adeka: Ohledně té tanečnice něco vím – V ČR se můžeš chytit (koukni se na Ivetu Wolfovou nebo Leonu Kvasnicovou), ale musíš na sobě samozřejmě HODNĚ makat. Kuci to maj lehčí – tančí jich málo a vezmou je do muzikálu spíš než holky, DISKRIMINACE! :-))) Ale problém je, že nemáš pevnou pracovní dobu, pořád někde lítáš a ve volných hodinách dřeš, abys byla ještě lepší. Ale ti opravdu odhodlaní se tím prokoušou a pak z toho mají fajne pocit! Taky je tu dnes hodně možností jak na sebe upozornit – Nikewoman atd.

  12. Sparkly: Tvůj příběh je velmi zajímavý…:-)) Podlě mě by ses svého přání měla držet, i když tě v tom nikdo nepodporuje, právě proto jim musíš dokázat, že na to máš!!! Madonně její táta taky řekl, že NIKDY zpěvačka nebude a jukni, kde teď je! :-)) Držela se svého snu a uspěla, taky není kdovíjakou zpěvačkou, ale uhraje to svým přístupem, způsobem vystupování a chováním – tak bys to měla dělat aj ty! xD

  13. Anicka: mně nebezpečí nevadí=), radši nebezpečí než nudnej stereotypní život;-), já sem už od mala měla šíleně ráda airsoft a střílení z různých zbraní =)

  14. Kate: Jj, taky jsem dřív chtěla dělat něco nebezpečnýho a vzrušujícího, ale pak jsem zjistila, že bych mohla být užitečná i jinak…:-))) Chtěla bych mít normální zaměstnání a být třeba zdravotník, nebo zdravotní sestřička červenýho kříže, být současní nějaké charity a tak… Prostě bych chtěla pomáhat lidem, kteří to potřebují…:-))) Ale tím tě od toho nechci zrazovat, to bych si protiřečila – drř se svýho snu! xD

  15. Anicka-jej no diky :D Sakra ja som chcela nieco zaspievat na vianocnom vystupeni a ucka mi povie ze jeden vystupovat nemoze, ze az tak pre starych rodicov :D Aj ked rekaciu starych rodicov si viem predstavit :DDDDDDDD

  16. Mám taky nějakej ten sen….
    tenhle začal asi když mi bylo deset…když mi zemřel můj hrozně oblíbenej děda na rakovinu,poprvé sem si plně uvědomila,zo je to zdravotnictví a
    co to vše obnáší….jelikož je moje mamča zdravotní sestra,nebyl to takovej problém….od mala sem měla tendenci pomáhat druhým lidem,ať to byla
    babča na přechodu,nebo kámoška,která nechápala matiku,vždy sem se snažila pomoct.mým snem je dělat ve zdravotnictvý,možná i charita a taky si za
    tím jdu.studuju první ročník zdravotnického lycea a pořád mě to baví,takže se uvidí……ve zdravotnictví bych chtěla být už jen proto,že vidím,
    jak to tam chodí….některé věci mě váčně vytáčí a já bych to chtěla změnit k lepšímu….snad se mi to povede,já pro to udělám maximum..
    moje druhá,čerstvě nalezená láska je tanec,jak standart,tak latina….chtěla bych se mu aspoň trošku věnovat,ale to bych nejdřív musela najít vhodnýho partnera…to co máme v tanečních je děs…:-)
    holky,jestli máte sen,jděte si za ním a věřte mu…budu všem držet palce,aby se jim ten sen vyplnil..

  17. holky, tak to vás obdivuju, já bych asi do zdravotnictví nemohla, kvůli té zodpovědnosti, kdybych třeba špatně provedla vyšetření, nebo udělala špatně operaci, nikdy bych si to neodpustila

  18. HOLKYY!! Ak máte nejaký sen, pokračujte v tom! Čo som tu spomínala tú skupinu, ja mám zachvíľu budúcnosť pred sebou! Ono to zaberá ísť a nevzať sa!!! Mala som v pláne kúpiť gitaru a príslušenstvo, aj keď to bude stáť peniaze ale čo by som ja za to nedala, mama už o tom vie, aj oco. Som zvedavá ako sa moja pokladnička za ten rok či dva nahromadí.Ono totiž treba nielen gitaru ale aj kombo(zosilňovač) a také veci..takže to je fakt peniaz. Z mojej prchkej nálady si už aj hľadám nejakých budúcich členov, ak by dáky záujem mali…len tak nazatiaľ. Držte palce, chcem aby sa to vyvinulo! :)) Lebo keď už budem mať gitaru tak už to pôjde myslím oveľa ľahšie. Tak som zvedavá či ju ozaj dostanem, chodím už aj po nete niečo hľadať. Napríklad si môžte kuknúť na muziker.sk nejaké gitary od IBANEZ alebo FENDER to sú najlepšie značky ževraj. A mám aj peknú bundu-bielu s takou rovnou kapucou akú špeciálne nosí Alex Turner, sa bude hodiť. :D A dnes som ju mala tak sa ma každý vypytoval odkiaľ ju mám a či nepokecám. Asi začínam byť konečne viac ako nazvem..populárnejšia(?). By bolo dobre, ja som vedľajšia od prvého ročníka ZŠ(ešte aj chodím na ZŠ no ale do sedmičky :D ). Fú. JA som tak rada, aj keď ani neviem čomu.

  19. Můj sen?MNo….nejraději bych trénovala ihaháčky,jsem¨- tedy myslím – celkem nadaná
    Na jezdectví,ale bohužel teď nemám na čem jezdit – koně prodali a další bude až za rok.Ale nevzdávám se..bohužel.,naši ze mě chtějí mít doktorku,nebo něco takového.Takže…:(

  20. Já ma hodně snů. Hodně vysokých a asi nemožných snů. Chci mít skvělou kariéru, žít v zahraničí a být jako hrdinka v některých akčních a dobrodružných filmech. Je to asi nesmysl, ale přesto se moje tužby a touhy ubírají tímto směrem. Ve volnym čase se učim balistiku. Strašně mě to baví, ale zatim si z toho moc nepamatuju =)… Jenže budu se to učit a snažit se pořád. Jsem ctižádostivá a tak vám tady píšu že já to zvládnu…(no…když to tady sem totiž napíšu bude to potvrzené černé na bílém a já už nebudu moci pochybovat)
    avšak asi před měsícem se mi objevil nový sen, který se mi doufejme splní. Možná za rok, monžá za pět let, ale bohužel možná i nikdy. Chci totiž někomu zachránit život. A tak jsem se rozhodla, že chci darovat kostní dřeň. Rodiče zatím odporují, ale věřím, že jednoho dne je přesvědčím a do programu dárců kostnní dřeně se zaregistruji…

    Vám všem přeji at’ se vám vaše sny vyplní…a to kladně =)

  21. Já mám jeden obrovský sen. Už jako malá jsem chtěla být švadlena, což se tak nějak přehouplo na deign – konkrétně návbrhřství. Všem se mojhe výtvory zatím líbily, myslím, že jsou i celkem originální a tak doufám, že jednou bude na takovým bílýma dveřma s mosaznou klikou nápis Cecile – l´amour . . .
    Držte mi palce, taky vám ho držím. Protože já svým snem opravdu žiju

  22. Zaujal mě Tvůj článek o Sabině,protože máme stejný zájem koně!!Jen postup u mě byl opačný…u koní sem od mala ani si nepamatuji když sem na koni jela poprvé nejspíš ani nemohu mamka už v těhotenství jezdila,když sem se narodila tak už sice nezačala ale koně měla pořád ráda a tak sme se aspoň´jezdily “dívat” na taťku,který byl do koní blázen už dvacet let:D když sem trochu povyrostla tak mě začal vozit sebou na krátké vyjížďky na svém koni…:)když mi byly asi 3roky tak sem začala “jezdit” teda se spíš vozit na poníkovi…sněhově bíle kobylce Dáše která byla užasná “mrcha” ale také moje zlatko a za nic bych ji nedalaja byla princezna ona muj kůń a byla to pravda Dáša hrála v mnoha pohádkách ať pravýma kamerama pro televizi tak i různých divadýlkách v kterých sme učinkovali…Dáša byla a je stále HVĚZDA ať jde kamkoli. U ní sem poprvé viděla porod a mohla odchovávat a učit hřibě ,každý si myslel že Dáša je můj osudový kůň….NEBYLA ten přišel v mých sedmi letech…jednoho dne nám zavolal známý jestli nechceme poníka tkz.”načerno” byl týraný dříve nejspíš kradený,nedůvěříví v hrozném stavu nikdo ho nechtěl a my byly jeho posledni šance,jinak by následovaly jatka! Táta souhlasil že se na něho pojedeme podívat…měl již zkušenosti a nechtěl aby byl zbytečně zničen život,pokud bude šance pomoci! přijeli sme do stáje samozřejmně celá rodina a tam mezi těmi krásnými lesklými zvířaty stál “ON” hnědý,pro mě v té době velký kůň:) v tak žalostném stavu že sem plakala..viděla sem již koně nemocné odsouzené nasmrt,týrane…ale tohohle sem litovala! Vlastně ani nevím proč možná proto jak byl hubený,možná pro ty šrámy co měl po těle pro zaschlou krev pro strach který se mu odrážel v oku tna to druhé byl totiž díky týrání slepý,možná pro to že nedokázal skoro ani stát jak měl zničená kopyta…a přesto o bojoval!! sám utekl od majitele co ho týral když se za něj nikdo nepostavil..pro to co mi “řekl” když se na mě podíval…rozhodly sme se..VEZMEME SI HO..k naší Dáše a hříběti co se mělo prodat..přibyde nový obyvatel! Nejdříve sme k němu neměly chodit..stejně sme s bráchou neodolaly…u jeho boxu sme trávily hodiny a hodiny..a Bon jak sme koně pojmenovaly jen zářil tloustl,měl upravená kopyta a celkem dobře ošetřené slepé oko i letní vyrážku kterou si odnesl díky nedostatečné péči…a věřil nám stále víc a víc už se na něm začalo jezdit táta ho znovu obsedal..nebylo to lehké zlobil:D ale podařilo se!!Na Bonovi měl jezdit brácha a tak se také stalo pár týdnů poté ale brácha onemocněl a byl akutně převezen do nemocnice mimo město kde ztrávil půl roku mamka tam samozřejmě byla s ním a na mě a na tátovi zůstal statek..já měla na starost psi,králiky,Dášu a hlavně..po dlouhé době přemlouvání BONA)nikddy na to nezapomenu..stali se z nám přátele já ne něm začala jezdit a mluvit s ním…on mě naučil něco co nikdo jiný nedokázal..MILOVAT zvířata ty které nikdo jiný neviděl,ty které nikdo”neslyšel” a bojovat za ně..nadále našimi stájemi procházelo hodně koní někteří byly více oblíbení někteří méně:) když sem vyrostla na tolik a Dáša zestarůla o tolik že nemělo cenu si ji nechávat a přesunuli sme ji do odílu pod který sme patřily aby nebyla sama ale s jinými konmi protože Bon byl většinu dne mimo stáj tak nám zůstal jediný kůň BON!tak sme se rozhodly předělat stáj a bonovi sme sehnali dočasné ustájení…v rodinné stáji kde sme se začali věnovat drezůře a kde už sem nebyla jedinoou Bonovou jezdkyní..učily se na něm děti a on je poslušně vozil,a učil..nebyl jediný poník tam byl milovaný a já byla šťastná..začala sem jezdit na velkých koních a přesto sem byla každý den s ním!v boxe ve výběhu,nebo jen tak na ruce..pak se ale stalo něco co nemělo majitelka stáje se domluvila s tátou že jako dárek k narozeninám mi táta koupí koně a dokud nebude stáj hotová tak bude tam…majitelka souhlasila ale viděla svoji šanci a dostala ji táta před ní zmínil že možná časem budeme muset Bona někomu dát(sestřence)..majitelka se nakonec dohodla že bona dáme ji!Já se to omylem dozvěděla…a nesouhlasila sem..vycházela sem s ní,ale hned na začátku sem ji ujistila že Bon je můj a ona za mně nebude rozhodovat…to by se ale koupí rušilo a tak sem si s ní šla promluvit..nakonec sem se musela rozhodnout jestli Bona a nebo nového koně na závody..rozhodla sem se pro Bona né proto že sem proti prpdávání koní nebo že sem na něm byla závislá ale proto že sem nechtěla toho koni vystavovat stresu…nakonec se to zvrtlo natolik že sem prožívala pravé peklo!! Musela se do toho vložit mamka a koně sme si vezli brzy domů k mému štěstí ne jen Bona ,ale i krásnou kobylku ČT:) která se ukázala že je skvělá..mé štěstí ovšem nemohlo trvat věčně..kobylka se nedala připustit a tak ji otec poslala dál…prodala se na školního koně kde sice podává dobré výkony ale již nemá v očích jiskru..:( obrečela sem to i kvůli stylu jak byla odvedena nedozvěděla sem se to od táty,ale od paní co dostala za ůkol prodat ji,až ten den co si pro ni přišli…ale i tak sem si říkala že mám přeci Bona:)ten ale stále více stárnul..byl sám tak sem mu sehnala jednoho ponika jen jako kamaráda:D bon ale dostal měsíční slepotu a hrozilo že oslepne trvale i na zdrave oko…lidé se rozdělily do dvou skupin jedna říkala že ho mám prodat dokud je čas a není slepý,druhá polovina byla pro jatka..já byla pro Bona..šla sem s ním ven a zjistila sem že ten kůn bojuje!!a tak sem bojovala i já!!sehnala sem všechno co se dalo..léky¨,bylinky.knihy..musely sme to zvládnout bez veterináře prostě nebyly peníze…a Bon to zvládl…přicházeli další koně další cenné lekce..a já si Bona vážila víc a víc…:Dpřišel ovšem čas kdy se musel prodat..našla sem dívku z blízké vesnice koně měla ráda a Bona si zamilovala:)chtěla si ho vzít ale zatím byl čas nebylo kam spěchat než připraví stáj atd. začala na něho jezdit a stali se z nich přátele né jako jako se mnou ale rozuměli si a respektovali se a já věděla že to pujde:D přišla ale rána Bon měl ůraz nohy na pevné překážce..občas kulhal..nelepšilo se to..naopak stále stárnul a já viděla jeho stále se horšící stav..divce sem koupi rozmluvila věděla sem že by to přineslo jen utrpení a stála sem před nejhorším rozhodnutím svého životaa rozhodlasem opět podle něho..byla sem s ním v boxu pak ho vyvedla do výběhu a zjistila sem co musím udělat on to potřeboval on to chtěl…už nebojoval..kvůli penězům padla možnost uspání a mě čekal šok když sem vyslechla tátu že jediná možnost sou jatka…šla sem za Bonem a nevěděla sem co bude dál…bylo to tak on se vzdal a já mu nemohla vráti chut žit jako u tolika koní před ním…u toho nejdůležitějšího to nešlo…na jatka sem jela s ním stála sem vedle něho v posledních vteřinách..ten den nechtěl poprvé za deset let co sme ho měli nastoupit do přívěsu..neudrželi sme ho a on utekl do vyběhu..pak přešel a bez nejmenších pochyb vešel do přívesu..na jatkách nezaváhal byli sme tam ráno takže Bon tam byl jedíné zvíře..sám vyšel po rampě a ja mohla jen děkovat osuu že mého koně schledaly tak velkým že se ještě vešel do “klece”v podstatě to byl takový box..nebyl zastřelen dostal šok..a já byla metr od něj divala sem na něj a když padl k zemi tak sem odšla..když sme jely s tátou domů tak vycházelo slunce a já si říkala jakto že není konec..jak je možne že se svět nezastavil aspoń´na chvíly aby uctil Bonovu památku…pak sem šla do školy a musela sem to říct té dívce co si ho chtěla koupit…dva měsíce sem si nesedla na koně..můj “první” kůń byl Bagi asi hra osudu,ale byl to jediný końšký přitel jakého kdy Bon měl..já nikdy nezapomenu na ten pocit..cválat po louce “letět” ta jizda byla v slzách..od té doby sem jezdila ale už nikdy sem se k tomu nevrátila tak jako dřív…rodiče se rozvedli nezvládli sme to hlavně já..bydlíme v malém bytě mamka nemá peníze aby mi platila hodiny ježdění a na Bagim už kromě táty nikdo nejezdí..chtěla sem jít na veterinu ale už to nezvládám..nikdy mi nevadil pohled na krev..dávala sem svým koním injekce když to potřebovaly pomáhala doktorce když u nás byla stála sem vedle koní když doktorka oznámila že se musí uspat..viděla sem zemřim kobyli při porodu a to hříbě se tím odsoudilo k smrti..viděla sem staré koně,týrané koně,mrtvé koně i hořelé,když se ted´podívám vidím Bona!!Škola sem musela zavrhnout dostala sem těžkou zkoušku a neobstála při ní…nemám kde jezdím a strašně mi to chybí,a nejen to musela sem se přestěhovat..bydlím ve městě v paneláku..už nevstávám v pět abych nakrmila a vykydala..měla sem sen…od mala…něco co mě bavilo v čem sem vynikala, něco čemu sem rozuměla a tím že sem za tím šla sem si zničila nejen sen,ale i rodinu,nezvládla sem psychicky být s tátou proto byl rozvod..maku ted vídám zřídka má nového přítele,táta nejeví velký zájem,brácha má jiné záliby…tím nechci abyste přestali hledat svuj sen!!já jeden ztratila..jiný našla..našla sem přatele kteří přimě stály i v tom nejhorším…našla sem lidi kteří mě mají rádi at sem jakoli daleko a vím že vždy když tam přijdu tak tam budou pro mě!!:)vím co je pro mě důležité vím co chci od života! co vyžaduji od druhých a co můžů dát já…vím že mám nějakou sílu o které sem dříve nevěděla a ani sem nezapoměla na to co sem se naučila od BONA od mého osudového koně..nebyl první ani posledni byl jediný co mě naučil bojovat co mě donutil podívat se na sebe a na svuj život..těd znám svůj cíl vím čeho chci v životě dosáhnout a vím že proto udělám vše_noo a kdyby to náhodou nevyšlo tak vím že půjdu dál život má smysl už jen proto že vás mají ostatní rádi a něco ve vás vidí..já něco viděla v Bonovi a jestli ssi řeknete(jako mnoho dalších v mém okolíže stejně nakonci skončil na jatkách tak já vám odpovím ANO skončil ale mezitím prožil deset let a devet z nich byly naplneni laskou a stestim…naučil hodně dětí a lidí jezdit a chovat se ke konim nebo zvířatům vůbec a mě držel nad vodou když brácha málem umřel i při dalších podobných prožitcích…a ukázal mi co chci a naučil mě věřit já věřím že nežil zbytečně!!a jednou chci zjistit co to bylo za koně jednou chci jit do toho výběhu který ro něho tolik znamennal že tam musel jít i poslední den svého života a poděkovat mu nejen jako bonovi ale i jehopravemu jmenu..vím že na něho nikdy nezapomenu…byl to kůn ke kterému sem cítila lásku,respekt,oddanost…životní kůn?? možná..životní přítel??jiste!!!:)jděte za tím co chcete a nikdy se nevzdavejte i kdyby se vas cíl měnil..musíte jít!!

  23. ja mam odmalička sen udělat veterinu a pak třeba i za zvířaty cestovat….sem zvědavá jestli mi to vyjde…jde vlastně oobyčejnou školu ale chtěla bych dosáhnout víc…jezdit po světě do ameriky do afriky a pomáhat zvířatům které to opravdu potřebují…ale nevím moc co proto mám dělat…mám psa a jezdím na ruzné akce okolo zvířat a začala jsem tedka i jezdit a starat se o koně tak uvidíme no…za snem se snažím jít ale jsou chvíle kdy už tomu moc šancí nedávám…

  24. Moje zájmy a známky? Zájem číslo jedna je pro mě jednoznačně FOTBAL a to může být docela problém. A když to spojím se školou, nejvíc mě baví cizí jazyky, hlavně angličtina, němčina teda moc ne, ale chodím ještě na kurzy španělštiny a ráda bych začala i s francouzštinou nebo italštinou. Mám tedy opravdu jít za svým cílem a v budoucnu se stát sportovní novinářkou v Anglii(tam bych chtěla úplně nejvíc), ve Španělsku nebo v jiné z fotbalových velmocí? Navíc mě moc baví psaní, a zatím jsem se nesetkala s jediným špatným komentářem k mým článkům nebo třeba i slohovým pracím ve škole. Dokonce jsem jednou ve škole psala práci o svém oblíbeném klubu a naše paní češtinářka jí ohodnotila na výbornou! :-D No, já prostě nevím, jestli má můj “cíl” nějakou reálnou šanci a když, tak jestli je to opravdu práce, kterou bych se mohla živit. Bezpochyby by mě moc bavila, ale mám pocit, že když bych teoreticky měla na víc, mohla bych svého rozhodnutí dost litovat. Ve škole mě totiž hned po jazycích baví také matematika a fyzika. Vím, je to zvláštní, ale je to tak. Bohužel s naší profesorkou si opravdu nerozumím, takže mé známky nejsou nejlepší, ale když nejsem zrovna zkoušená u tabule a neposlouchám její “rady”, tak mě to opravdu baví.
    Už toho nechám, stejně to nejspíš nikdo číst nebude, takže nebudu zbytečně zabírat místo…

  25. Mám taky sen .. Stát se modelka .. asi si říkáte “hm to bude zase nějaká naivní slepice” .. ale já tím opravdu žiju .. od 11 let je to můj SEN! Nejsem ošklivá , jsem vysoká , spoustu lidí mi říká že bych mohla dělat modelku – je mi 13 .. ale nevím koho mám vyhledat :( prosím poradte ..

  26. Hmmm…Já mam třeba spoustu zájmů, strašně ráda zpívám, tancuju, nebo maluju, ale pořád mam takovej pocit, že tim nežiju dostatečně na to, abych do toho fakt šla (např. nějaká umělecká škola zaměřená na zpěv…). No a potom mě strašně bavěj cizí jazyky, ale zatim se učim jenom angličtinu, teď další rok se budem ve škole učit francouzštinu. Miluju ten pocit, když prostě nějakýmu textu fakt rozumim. A taky třeba strašně ráda píšu, zrovna teď píšu takovej amatérskej román, ale nejsem si jistá, jestli se to dá číst xD. Kdyžtak kdybyste si to některá z vás chtěla přečíst a ohodnit, klidně bych to poslala.
    No a láká mě teda docela povolání novinářky, jenže si zas řikám – v těchhle oborech je strašná konkurence a jedinej člověk na kterýho se můžeš spolehnout jseš ty sama a já nevim, jestli bych v tom dokázala žít…A zas kvůli těm jazykům bych docela chtěla cestovat a pracovat jako tlumočnice.
    Nenapadá nějakou z vás ještě nějaký povolání ve kterym bych využila cizí jazyky?

  27. Simčo, já momentálně studuju žurnalistiku v Brně a se školou jsem spokojená, i když většinu toho nejdůležitějšího člověk stejně získá až praxí… Myslím ale, že tady platí, “kdo se bojí, nesmí do lesa” – pokud víš, co chceš, nemáš línou pusu, umíš jazyky a psaní ti nedělá potíže, nemusíš se bát do toho jít. Uplatnění je podle mě docela dost, poku se umíš sama ohánět. A nemusela bys být jen pisatelka novin nebo pracovat v rádiu :-) Třeba u nás si na konci prváku bakalářského studia zvolíš zaměření – buďto praktickou žrnalistiku (tu mám já), digi média (to je spíš o práci “za kamerou”, výrobě klipů, stříhání apod.) nebo mediální studia, která mají blízko k sociologii a byla by z tebe například odbornice na průzkumy publika, vliv médií na společnost…, základ však v prvním semestru dostaneš ode všeho. Na magistrovi je to už pak hlavně o těch mediákách.

  28. obdivuju všechny kteří vědí co chtějí a jdou si za tím…já mám zájmy odlišný a dost často nestálý…štve mě to. chodím na střední na zdravku, ale zrovna v tomhle se nevidím…šla jsem tam kvůli matice. no a když si teď promýšlím na jakou vejšku bych se chtěla přihlásit, tak nevím. mám strach že na to nemám…když mě třeba něco zaujalo tak to je zase soukromý. co by mě zajímalo je catering. ale k tomu se můžu dopracovat přes hotelovku která je právě soukromá:(.a platit přes 60 000 ročně, to je na provaz.a tak hledám a hledám ale nějak nenacházím…

Leave a Reply

Your email address will not be published.