[button link=”https://slecna.info/tag/moje-stylistka/” color=”cyan”]MOJE STYLISTKA[/button]
Film Julia a Julie jsem zhlédla už podruhé. Proč? Protože ta radost a vášeň, se kterou Julia Child vařila a připravovala všechna svá jídla, inspirovaly můj život. Julia Child přinesla nový impuls i do mé kuchyně.
Vím, že žijeme v době, kdy jsou „in“ bio produkty, saláty a lehké večeře. Vařit podle Julie není o mém krásném plochém bříšku. Je to o vnitřní radosti, která je mnohem víc. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem svému muži udělala pařížský krém s čerstvými jahodami a s velkou chutí jsem dezert snědla i já. Bylo již po desáté hodině večer – ano, nemělo by se tak pozdě jít, přesto jsem šla spát s radostí a vstávala odpočatá a nabitá do dalšího dne.
Dnes mám chuť uvařit něco opravdu hodně dobrého a vychutnat si každý pohyb, detail, jde přece o umění. Věřím, že takto s láskou bude mému muži maximálně chutnat. Při vaření byste měly mít radost ze všeho, co budete připravovat, pusťte si francouzskou hudbu – třeba Edit Piaf, oblečte si skvělé šaty, samozřejmě se zástěrkou, otevřete si láhev červeného kvalitního vína a myslím, že máte o zábavu na večer postaráno. Váš manžel nebo přítel bude obdivovat tu nádheru na talíři a tím samozřejmě vás! A o to taky jde, chceme, aby nás muži obdivovali!
Včera jsem vařila česnekovou polévku a musím říct, že jsem se olizovala až za ušima. Zde je recept:
[box]
Česneková polévka
16 neoloupaných stroužků česneku
1,5 l vody
2 kousky hřebíčku
čtvrtina čajové lžíce šalvěje
čtvrtina čajové lžíce tymiánu
1 bobkový list
4 růžičky petržele
3 žloutky
parmazán
čerstvý tmavý chleba
sůl, pepř, olivový olej
Do hrnce s osolenou vodou vložíme oloupaný česnek, hřebíček, tymián, šalvěj, bobkový list, petržel, přivedeme k varu a 30 minut pomalu vaříme.
Do druhé mísy na polévku dáme žloutky a metlou rozmixujeme. Až jsou zcela stmelené, po kapkách přidáváme olivový olej (dohromady asi 3 polévkové lžíce). Mícháme, dokud není směs jemná. Po třiceti minutách polévku přecedíme a po naběračkách naléváme do druhé mísy na polévku, kde jí metlou smícháváme s připravenou směsí. Z česneku vymačkáme veškerou šťávu. Ihned servírujte se parmazánem a tmavým chlebem.
Dobrou chuť!
[/box]
Vaření nemusí být trápení
Co mě velmi zaujalo na Julii Child, je, s jakou chutí nakupovala potraviny. Něco jako když já nakupuji oblečení. A tak pro měsíc červen chci místo triček nebo hloupostí, co za mi chvíli budou ležet ve skříni, koupit samé francouzské nebo italské dobroty a udělat si červen měsícem radosti a vášně z vaření. Je třeba si dávat cíle, můj cíl je naučit se alespoň 5 receptů od Julie Child do konce června – na jejích blozích, a není jich málo, najdete spoustu zajímavých tipů.
S tím mě napadá otázka, jaké je opravdové poslání ženy? Každá si můžeme odpovědět podle svého. Ale já vnímám, že je to především:
- být skvělou ženou, manželkou
- kuchařkou
- a především matkou
Tyhle tři povolání mi zaberou celý život. A ty další ostatní věci, po kterých toužíme – jsou opravdu tak důležité? Protože najít v tomhle bláznivém světě jistotu lásky, jak s oblibou říkáme s kamarádkou, je složitá a citlivá záležitost. A tak se raději pouštíme do kariérních pozic, platíme za sebe taxi, kupujeme byty, pracujeme, jsme ambiciózní, a snažíme se vyrovnat mužům a hlavně jim nedávat najevo, jak je potřebujeme. Já se s tímto životním stylem nechci ztotožnit. Ačkoliv jsem stylistka a miluju svoji práci, říkám že:
- ano, potřebuji svého muže, protože jeho velké a hřejivé objetí a jeho láska mi dává jistotu
- nebojím se před ním přiznat, že jsem slabší (i když to tak není vždy, ale dávat mu to najevo nebudu)
- chci se hodně věnovat vaření, protože mi to přijde jako úžasná velmi potřebná věc do života. Nalézt spoustu nových chutí a zdokonalovat se v něčem tak skvělém, je výzva na celý život
Vyzkoušet recepty, které budou pro mého muže nebo pro mé přátelé nezapomenutelným zážitkem, je pro mě součástí mého života. Nechci znít jako ta, která jen dýchá pro manželství nebo vztah, ALE to, co zaséváme, také sklízíme. Pokud se budu věnovat jen sobě, své kariéře a svým zájmům, nemůžu čekat, že budu mít skvělý, výjimečný vztah s mužem, který mě miluje.
Můj životní styl tedy záleží jen na mně, ne na tom, jak to má většina, ne na tom, jak se píše v lifestylových magazínech nebo jak je to v televizi, ale na tom, jak já chci vnímat svět, ve kterém žiju. Ano, budu věřit v Boha, protože mi dodává sílu, ano, nejsem dokonalá, a tak se o to snažit přece nebudu, nemusím vypadat jako modelka, nedržím diety a jsem šťastná. Co je víc? Vidíte, co vše ve mně způsobila Julie Child? Film vřele doporučuji!
Autorka: Žaneta Kantorová
‘Ale já vnímám, že je to především:
být skvělou ženou, manželkou
kuchařkou
a především matkou’
– taková vymývárna mozků, to psal snad chlap, ne?! o.O
“S tím mě napadá otázka, jaké je opravdové poslání ženy? Každá si můžeme odpovědět podle svého. Ale já vnímám, že je to především:
být skvělou ženou, manželkou
kuchařkou
a především matkou”
No tak to jste se zbláznili, ne? :D No ty kráso…
Dobrý den dámy,
vím, že tento článek je trošku staršího data, nicméně i tak jsem se neubránila touze přidat svoji reakci.
Na tyto stránky jsem se dostala díky hledání nových receptů na netu (hlavně od Julie Child). Když jsem si přečetla článek, rozbušilo se mi srdce – ano, to je to jak to cítím i já a jako by mi autorka mluvila z duše. Nejen díky komentářům pod článkem jsem se přesvědčila, že každá jsme jiná, a to je dobře, život má být pestrý, proto respektuji názor každé z nás. Vlastně i moje sestra to vnímá stejně jako Abe a Eva. Možná i já jsem ještě před nějakým časem měla naprosto totožné smýšlení. Jako rozvedená žena s dcerou jsem se zaměřila na práci, která mě naprosto pohltila, nosila jsem si ji i domů, jednoduše jsem pro ni žila. Ne kvůli ambicím či snad finančnímu ohodnocení (to bylo v poměru k mému výkonu naprosto směšné a zanedbatelné), ale kvůli tomu, že jsem chtěla být samostatná a soběstačná, na mužích nezávislá. Domů jsem chodila vyšťavená, téměř jsem nevařila (přestože jsem se již od mládí považovala za dobrou kuchařku), prostě mi na to již nezbývala energie ani čas. Zbytek svých sil jsem se snažila věnovat dceři, kterou jsem občas (pak již docela pravidelně) uplácela dárky. Tak nějak velmi plíživě mi přerostla přes hlavu. Ve třiceti jsem měla pocit, že mi je padesát. Dnes mám manžela, kterého nadevše miluji. To on mi ukázal, že se dá žít i jinak. Tak nějak “po staru”, nemáme televizi – místo koukání do bedny a cpaní se brambůrkama a pivem, si otevřeme vínko, já udělám nějakou gurmánskou mňamku a všichni si povídáme, věnujeme čas jeden druhému. Já se zaměřuji na to, aby všichni členové naší rodiny byli spokojeni a šťastni, každý den vařím, zkouším nové recepty a vaření je pro mě radost, stejně jako pro pisatelku výše uvedeného článku. Místo riflí nosím šatičky a cítím se jako něžná a křehká žena, po dlouhé době konečně i mladší než skutečně jsem. Na čas jsem si od práce odpočinula, nemám žádné nervičky ze zaměstnání, dceru i manžela vítám doma s úsměvem a oba mi to vrací svýma rozzářenýma očima. Teď prožívám své nejšťastnější období v životě. Chápu však, že ne pro každou ženu je spokojená rodina životním posláním. Na tuto frekvenci musí být naladěni oba partneři, jinak je to domácí otročina. Můj manžel oceňuje vše co dělám, za každý umytý talíř dostanu pusu, za každé dobré jídlo mě vychválí až do nebe, nikdy mi nezapomene poděkovat a pošeptat, jak moc mi to sluší a že mě nesmírně miluje. To jak žijeme je naše rozhodnutí a já chápu, že někomu to může přijít naprosto ujeté. Proto vás, co to takto vnímáte prosím o shovívavost a jistou dávku nadhledu. :-) A pro ty, kteří hledají svoji životní cestu nebo poslání, nechť je tento můj příspěvek třeba inspirací…
AdMichaela: Napsala jste to hezky. Já jsem z žen, které by ve Vámi popsaném novém životě nikdy štěstí nenašly, ale nepřijde mi vůbec nic špatného na tom, že některé ženy to mají jinak než já. Jste spokojená jako žena v domácnosti? Fajn, tak jí buďte. Jste spokojená jako manažerka velké firmy? Fajn, tak jí buďte. Jste spokojená jako něco mezi tím? Fajn, buďte tím, čím chcete být (a co Vám život umožní). Jen se při tom vyvarujte toho, abyste svůj model – ať je jakýkoli – prezentovala jako jediný správný a jediný vhodný pro všechny ženy.
Dobrý den dámy, já jsem pisatelkou tohoto článku. Děkuji za oba příspěvky.. Tento článek jsem zde napsala jako něco, co mi je blízké a s čím se já osobně ztotožňuji. Ale naprosto rozumím, že každá žena to má někde jinde a podle svého. Líbí se mi, že se navzájem můžeme inspirovat a přinášet si do našich životů i jiné myšlenky, cesty a poznání. Tak to také vnímám. Neexistuje jediná šablona na všechny.
Krásný den:)